Tereza Kerndlová v českém prostředí nikdy na růžích ustláno.
Zatímco světové hudbě zpěvačky jejího typu už léta kralují jak z hlediska žebříčků, tak třeba i počtem Grammy a dalších ocenění, u nás řada lidí stále vnímá romantický dívčí pop s texty o lásce a zlomeném srdci jako to největší možné klišé. A přitom jde o základní téma populární hudby, které posluchači stále chtějí - a nejspíš pořád budou chtít - slyšet, protože ho zkrátka řeší ve svých životech. Kerndlová navíc v tomto typu skladeb vždy působila důvěryhodně.
Jako jedna z mála českých interpretek se v posledních dvaceti letech snažila přinést na náš trh hudbu ovlivněnou Beyoncé, Rihannou a svými dalšími zahraničními vzory.
Albem "Dimamanty" by zjevně ráda oslovila i generaci současných dvacátníků, nezapomíná ale ani na to, pro jaké publikum primárně zpívá. A to je skvělá zpráva, protože když se v poslední době někdo z českých hudebníků věkové kategorie 30+ pokusil svoji tvorbu zmodernizovat podle současných trendů, dopadlo to vždy rozpačitě a velká část dosavadních fanoušků tuto radikální změnu nepřijala.
Kerndlová, které novinky složil i otextoval její manžel René (od něhož zpětně konečně dostala svolení přiznat mu autorský kredit i u svých největších hitů) a na aranžích se podílela i ona sama, na to šla chytřeji. Otevřeně říká, že u mladého publika masově populárními umělci, jako jsou Calin, Viktor Sheen či slovenská... číst dále
Tereza Kerndlová v českém prostředí nikdy na růžích ustláno.
Zatímco světové hudbě zpěvačky jejího typu už léta kralují jak z hlediska žebříčků, tak třeba i počtem Grammy a dalších ocenění, u nás řada lidí stále vnímá romantický dívčí pop s texty o lásce a zlomeném srdci jako to největší možné klišé. A přitom jde o základní téma populární hudby, které posluchači stále chtějí - a nejspíš pořád budou chtít - slyšet, protože ho zkrátka řeší ve svých životech. Kerndlová navíc v tomto typu skladeb vždy působila důvěryhodně.
Jako jedna z mála českých interpretek se v posledních dvaceti letech snažila přinést na náš trh hudbu ovlivněnou Beyoncé, Rihannou a svými dalšími zahraničními vzory.
Albem "Dimamanty" by zjevně ráda oslovila i generaci současných dvacátníků, nezapomíná ale ani na to, pro jaké publikum primárně zpívá. A to je skvělá zpráva, protože když se v poslední době někdo z českých hudebníků věkové kategorie 30+ pokusil svoji tvorbu zmodernizovat podle současných trendů, dopadlo to vždy rozpačitě a velká část dosavadních fanoušků tuto radikální změnu nepřijala.
Kerndlová, které novinky složil i otextoval její manžel René (od něhož zpětně konečně dostala svolení přiznat mu autorský kredit i u svých největších hitů) a na aranžích se podílela i ona sama, na to šla chytřeji. Otevřeně říká, že u mladého publika masově populárními umělci, jako jsou Calin, Viktor Sheen či slovenská Sima, se inspiruje, avšak hlavně co se jejich přístupu týče, nikoliv přímo jejich tvorbou.
Ve svých skladbách se nebojí vlivů, které se do popu v posledních letech propsaly, konkrétně zmiňuje afrobeat, reggaeton, trap, r'n'b i EDM, s nímž pracovala už na předešlé nahrávce "S tebou". Nezapomíná však na to, že popový posluchač chce hlavně chytlavé melodie, zpěvné refrény a nakažlivé háčky. Ten český klade velký důraz i na sdělení slov - a zvlášť pokud mu je přes třicet, nespokojí se s prázdnými imageovými pózami.
Bývalá členka dívčí skupiny Black Milk dál referuje o tématech z běžného života, především o těch vztahových. Do některých svých textů vpustila určitou míru soudobé stylizace, avšak přiměřenou, takže když v úvodní, příjemně tepající písni trochu dvojsmyslně zpívá "na tripu lítám", hned dodává "jen ve tvých očích není kde přistát a svět se točí", takže jde pořád o láskyplné vyznání.
Texty přinášejí často originální obraty ("že ztratěj cenu kytky z buše, když maj nádech podsvětí" v "Kytkách z buše") a ani jejich občasná vypjatost ("ať všechny zrádce čas postřílí, nechcem žít krátce jak motýli" v téže písni) jim neubírá na přitažlivosti. Citovaný song z alba svým podmanivým melodickým motivem výrazně vyčnívá, a to v obou zařazených podobách - v té tanečnější i té o něco klidnější.
Zatímco někteří interpreti dnes anglická slovíčka často používají samoúčelně, zkrátka proto, aby dodrželi trend, Kerndlová je zařazuje s rozmyslem tam, kde dávají smysl, a až na pár výjimek v jejím případě netahají za uši. Také pečlivě artikuluje a třeba ani ve svižném refrénu velmi chytlavého kousku "Lístek" se nestane, že jí nerozumíte.
Její něžný hlas má velice vřelou, přirozeně líbivou barvu. Sluší mu i balady jako "Už nejsme spolu" či "Kdo z nás", navíc občas překvapí hlubšími polohami, které pro ni dříve nebývaly typické.
Nostalgické pocity zpěvačka uvěřitelně navodí v písni "Black mlíko", v níž rekapituluje svou dosavadní pouť. Vzpomíná nejen na společné působení s Terezou Černochovou a Helenou Zeťovou, ale libozvučnými slovy připomíná třeba i cesty se svým otcem Laďou Kerndlem po severu Evropy: "A pak vlny se zvedly a my vypluli z města, za námi Norsko, Kodaň i zář, byla to touha i byla to cesta, přívory spadly a táta dál hrál."
I vzhledem k nedávnému nečekanému skonu Zeťové má tato laskavě zaranžovaná skladba velký potenciál u české veřejnosti zarezonovat.
To samé se ale dá říci i o celé desce "Diamanty", kterou stejnojmenný první (a extrémně nakažlivý) singl uvedl až v den jejího vydání. Také z toho je patrné, jak tentokrát Tereza Kerndlová přemýšlela nad konceptem a celkovou vizí této etapy své kariéry.
Nahrála své nejlepší a hudebně nejbarevnější album, kterým by mohla inspirovat i další domácí umělce, jak si vzít to dobré ze současného mladého popu a zároveň neodradit svou vlastní fanouškovskou základnu.
Pohledem Davida Böhma: 'Diamanty' Terezy Kerndlové mají potenciál rozvířit vlny domácího ženského popu
Na svoji šestou studiovku Tereza Kerndlová nespěchala. Téměř sedm let od té poslední, "S tebou", zkrátily jejím příznivcům pouze singly "Ve frontě na sny" a "Jméno". Ty bychom na "Diamantech" hledali marně, ačkoliv by zvukově zapadly více než dobře. Čerstvý materiál ale byl pro zpěvačku natolik důležitý, že před vydáním desky na ni žádnou skladbou neupozornila. U nás jde o nevídaný krok.
Na posluchače žádné nepříjemné překvapení nečeká. Ba naopak, desítka písní nabízí moderní popový zvuk, který svěže přimíchává líbivé melodie v rytmu afrobeatu či reggaetonu. Hned úvodní "Trip" již od počátku příjemně tepe, aby v refrénu přinesl bezstarostnou, taneční náladu. Když v něm interpretka vesele přirovnává lásku k drogovému opojení, nezbývá než si minimálně do rytmu příjemně podupávat. Následuje titulní song, který se díky naléhavému projevu osmatřicetileté umělkyně mění v intenzivní zážitek.
Nejslabším bodem alba se stávají texty. Kerndlová sahá po metaforách jen zřídka, věci pojmenovává přímo, možná až jednoduše. Ve zvukově nejpřitažlivějších kouscích rýmy typu stát - brát - smát člověk ještě skousne, v polovině nahrávky ale trochu dochází dech i hudebně: "Už nejsme spolu" k průměru tahá nevýrazný trapový beat, "Zločin" zase zní trochu jako demo.
Závěr se však vrací do silných, až velkolepých kolejí. Asi nejlepší píseň této kolekce, "Black mlíko", již po chvilce spláchne předchozí nedostatky. Tady se totiž velmi vydařilo také sdělení, v němž naše reprezentantka eurovizního ročníku 2008 líčí svůj život. Vzpomíná na lodní plavby se svým otcem, ale také na působení ve skupině
Black Milk, a naprosto přirozeně se jí daří dojmout.
Společně se svým manželem Reném Mayerem Tereza vytvořila úhledný popový balíček, který potěší příznivce chytlavých melodií a zpěvných refrénů. "Diamanty" jsou sympaticky ambiciózním projektem a mají potenciál zaujmout i ty, jimž dosavadní tvorba této novopečené blondýnky nic neříkala.
Hodnocení: 7/10
]]>
Komentáře