V táboře Nylon Jail bylo od vydání posledního studiového počinu "Irreversible Changes" ticho. Naštěstí ne takové, jaké oddělovalo tuto druhou řadovku od prvotiny "My Heart Soars Like A Hawk" - tehdy se mluvilo o rozpadu a definitivním konci. Ten naštěstí nenastal. A kdy tedy jindy představit světu nový materiál než v období tolika zásadních výročí a navíc opět s odstupem pěti let?
Kapela, která svého času patřila vedle takových Please The Trees k naprosto nepřehlédnutelným tvářím kytarové alternativy a po zásluze si z udílení novinářských cen Vinyla odnesla ocenění pro Objev roku, přinesla na scénu svojské propojení cashovské country, indie rocku a elektroniky. V tomto ohledu se mnoho nezměnilo, do nové éry ale dvojice Jiří "Jiřin" Jirák (zpěv) a Roman Vičík (kytara) vstupuje jaksi klidnější a snad i uhlazenější. Na škodu to rozhodně není, člověk nemůže být divoký donekonečna.
Už úvodní skladba desky "Flow" svou svůdnou basovou linkou a kytarami, třesoucími se jako horký vzduch nad pouští ve westernech Sergia Leoneho, dává jasně na srozuměnou, že Nylon Jail nehodlají svůj zvuk nějak razantně měnit. Celkový dojem je ale mnohem zahloubanější, písně se převalují ve středních tempech a příjemný vláčný pocit ještě podporují zefektované kytary a případně použité elektronické ruchy, šumy a atmosféry.
Zvuk alba "Kings of the Weaklings" doplňuje řada hostů - hrubší, zastřený Jirákův vokál tu vyvažují jemnější příspěvky... číst dále
V táboře Nylon Jail bylo od vydání posledního studiového počinu "Irreversible Changes" ticho. Naštěstí ne takové, jaké oddělovalo tuto druhou řadovku od prvotiny "My Heart Soars Like A Hawk" - tehdy se mluvilo o rozpadu a definitivním konci. Ten naštěstí nenastal. A kdy tedy jindy představit světu nový materiál než v období tolika zásadních výročí a navíc opět s odstupem pěti let?
Kapela, která svého času patřila vedle takových Please The Trees k naprosto nepřehlédnutelným tvářím kytarové alternativy a po zásluze si z udílení novinářských cen Vinyla odnesla ocenění pro Objev roku, přinesla na scénu svojské propojení cashovské country, indie rocku a elektroniky. V tomto ohledu se mnoho nezměnilo, do nové éry ale dvojice Jiří "Jiřin" Jirák (zpěv) a Roman Vičík (kytara) vstupuje jaksi klidnější a snad i uhlazenější. Na škodu to rozhodně není, člověk nemůže být divoký donekonečna.
Už úvodní skladba desky "Flow" svou svůdnou basovou linkou a kytarami, třesoucími se jako horký vzduch nad pouští ve westernech Sergia Leoneho, dává jasně na srozuměnou, že Nylon Jail nehodlají svůj zvuk nějak razantně měnit. Celkový dojem je ale mnohem zahloubanější, písně se převalují ve středních tempech a příjemný vláčný pocit ještě podporují zefektované kytary a případně použité elektronické ruchy, šumy a atmosféry.
Zvuk alba "Kings of the Weaklings" doplňuje řada hostů - hrubší, zastřený Jirákův vokál tu vyvažují jemnější příspěvky Michaely Štaffové či Adriany Asseff Rodriguez, rytmiku mají na starost Roman Vícha a Jakub Vejnar.
Z oparu zamlžených kytar se vynořují texty tepající současnou nejistou dobu vymknutou z kloubů a jistot, kde nejvíc řve hloupá a zamindrákovaná většina v čele s "lokálními všeználky, přihlouplými stadiónovými bitkaři a zastánci konspiračních teorií", jak skupina vyjmenovává v tiskových materiálech.
Ostatně Nylon Jail byli - a stále jsou - tím protipólem k mainstreamu. A toto vnímání světa, pohled v zásadě svobodné menšiny, se novými songy vine. Olomoučtí nejsou prvoplánovými kritiky společnosti. Spíše tu vytvářejí vlastní alternativní místo, bezpečné útočiště pro ty, kteří řvát nechtějí nebo nepotřebují. Ze skladeb vyzařuje klid, bezpečí a vřelost.
Radost, smutek, bolest, hněv, zamyšlení - Nylon Jail na novince nabízejí soundtrack k široké škále emocí. Ačkoliv doba v hudbě přeje jiné alternativě, tohle westernové písničkářství má stále svoji platnost. Svou relevanci pánové stále neztratili. "Kings of the Weaklings" je deskou, která na hrabání v minulosti nestojí, není určena jenom pro ty, kteří pamatují zlaté období kapely. Těm udělá radost, že jejich oblíbenci stále hrají tak dobře a po svém, jako si je pamatují. U těch ostatních nebude takovou roli hrát nostalgie, i tak ale album nabídne silné písně ve výrazném muzikantském podání i ono bezpečné útočiště, kde je prostor pro každého. A to je v nejisté době cenný dar.
Komentáře