70 %
Lacuna Coil - Sleepless Empire
Od poslední desky "Black Anima" sice opravdu uplynulo šest let, ale Lacuna Coil se tak úplně neflákali. V roce 2022 totiž představili...
80 %
Dream Theater - Parasomnia
Dream Theater se bez zakládajícího člena, bubeníka Mikea Portnoye, museli obejít třináct let. Tento čas strávil na bubenické stoličce...
90 %
FKA twigs - Eusexua
FKA twigs sice stále můžeme zařadit do bezbřehé popové škatulky, její tvorba se ale zcela jistě pohybuje v té výrazně divnější poloze...
80 %
Wardruna - Birna
Hudební kořeny norského muzikanta Einara Selvika vyrůstají z black metalu - coby Kvitrafn čtyři roky bubnoval v nesvatých provokatérech...
80 %
Lambda - XIII
Lambda slova nikdy nepotřebovala, ale přesto její hudba vypráví. A třetí album - po "Heliopolis" (2019) a "Vere Modus" (2022) - v tomto duchu...
28.01.2015 - 22:54 | feyer
Poslední album mistra Milese Davise, které vyšlo až posmrtně. A přece to není kolekce tracků, která by usilovala završilo jeho celoživotní dílo nějakým ohlížením za vývojem jazzu za posledních 40 let, ale které se naopak dívá dopředu a fúzuje s nejnovějšími dobovými trendy. I když toto album kritikou je přijímáno spíše vlažně, pro mě je skvělé, protože se výborně poslouchá, např. taková Chocolate Chip je prostě taneční jízda, která vás přinutí minimálně si pokyvovat hlavou či podupávat nohou. Miles Davis se na tomto díle už vyhývá exhibicionistickým eskapádám, hraje jakoby úsporně, a přesto je to velmi zajímavá kolekce, poslouchatelná i po letech. Tyto songy Vám připomenou svou atmosférou začátek 90. letech, byť v té době zněly z rádií úplně jiné pecky. Miles Davis umřel ještě před vydáním tohoto alba a my jenom se smutkem můžeme konstatovat, jaká je to škoda. Kolik zajímavých alb by mistr ještě vydal, kdyby celej život nechlastal, nekouřil a nefetoval. Škoda. I tak díky za to, co jste tady po sobě zanechal.