Locust Fudge

Malý návrat v čase: osudový příval revoluční a osvěžující kytarové muziky na začátku "devadesátek" řídily z našeho pohledu především labely Sub Pop a Amphetamine Reptile Records; jejich distributorem a spřátelenou evropskou pobočkou pak byla německá značka Glitterhouse. A právě na ní v roce 1993 vyšla debutová deska dua Locust Fudge s názvem Flush. Bylo to zjevení. V době, kdy svět kvílel pod hlučným diktátem superfuzzů a bigmuffů, působilo album jak z jiné galaxie: křehké a zároveň osobité folkové písničky, zvonivý zvuk dvou akustických kytar a hlavně silné melodie, anglicky zpívanými (s vůbec ne blbými texty) s roztomilým německým přízvukem.

Locust Fudge založili v roce 1991 v Bielefeldu Schneider (neboli Dirk Dresselhaus neboli Schneider TM) a Krite (neboli Christopher Uhe). Tou dobou už za sebou měli působení v respektovaných německých nezávislých kapelách Hip Young Things, Speed Niggs nebo Sharon Stoned – ve svém společním projektu ale dali plný průchod své vášni pro čisté písničkářství v tom nejlepším slova smyslu. Věřte, že Flush se stalo v tehdejším pražském podzemí kultem, který ještě zesílil po vydání desky Royal Flush (1995): Locust Fudge totiž do svého zvuku přidali bicí, zamlženou psychedelii a totální (na tu dobu) zvukové novátorství, jímž se vlastně stali jedněmi z prvotvůrců něčeho, co se označuje jako lo-fi electronica. I s odstupem času zní Royal Flush jako poměrně dost revoluční nahrávka – čas jí skoro neublížil. Duo se pak bohužel na několik dlouhých let odmlčelo, Schneider rozjel slibnou sólovou kariéru coby Schneider TM a za Locust Fudge se zavřela voda.

O to větší překvapení ale znamená letošní comebackové album Oscillation. Locust Fudge se na něm vrátili v elegantním stylu, deska je plná charakteristických písniček, které oba pánové evidentně sypou z rukávu s mimořádnou elegancí a noblesou.

text: Scrape Sound

Foto © Robert Geismar