La Dispute - Somewhere at the Bottom of the River Between Vega and Altair


Tracklist
- Such Small Hands
- Said the King to the River
- New Storms for Older Lovers
- Damaged Goods
- Fall Down, Never Get Back Up Again
- Bury Your Flame
- Last Blues for Bloody Knuckles
- The Castle Builders
- Andria
- Then Again, Maybe You Were Right
- Sad Prayers for Guilty Bodies
- The Last Lost Continent
- Nobody, Not Even the Rain
Průměr hodnocení

Poslední hodnocení

La Dispute vtrhli na post-hardcorové pole jako tank. Prvně si připravili půdu epíčkem Vancouver a sérií Here, Hear (poslední, třetí část vyšla v roce 2009) a pak vypustili debut Somewhere at the Bottom of the River Between Vega and Altair, který, i přes název naznačující mírnou demenci, chválil v podstatě kdekdo, kdekde a kdekdy.
Je tu totiž Jordan Dreyer, který La Dispute odlišuje, který je tahá z toho bahna průměru post-hardcoreových kapel. Jeho psychopatický projev na pokraji zhroucení silně evokuje Adama Weisse z mewithoutYou, který stejně jako Dreyer občas přechází ze zoufalého křiku až po takřka mluvené slovo. A stejně jako Weiss, i on strhává celou pozornost na sebe. Perfektně vystavěné a instrumentálně výborně zpracované písničky tak v momentě, kdy se Dreyer chopí mikrofonu, působí jako hudební pozadí znásilněné zpěvem, vyplivnuté a přemačkané emocemi, které Dreyer fluše ve všem tom apatickém vyznávání lásky a zrady a pýchy a tak a tak.
Nevím, jestli to teď bude dávat smysl, ale to, že na sebe Dreyer přebírá pozornost a hudba je „v pozadí“ rozhodně není zápor. Všechny kytarové party jsou totiž kolem něj obtočené, živené živelným, šlehající a bičující po stranách a na konci útočící v jedné lajně s vokály a zakončený mluvenou procházkou zběsilým neurvalým zmatkem. Tečka.
řadové album
2008
80 %
další alba

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Komentáře