Svou vydavatelsky nejplodnější dvouletku, během níž realizovali pět velkých desek, završili Black Flag albem nazvaným In My Head. Na nahrávce, která se zároveň stala labutí písní nejslavnější sestavy s Henrym Rollinsem u mikrofonu, skupina svedla do jednoho kadlubu všechno, čím si za téměř deset let existence prošla - hardcore-punkovou zuřivost, odvážné avantgardní výboje i metalově hutné riffy – a vytvořila tak jednu ze svých nejsilnějších kolekcí. Ačkoli definitivní rozchod vnitřně rozklížené a demotivované kapely byl už na spadnutí, do drážek alba se jí podařilo dostat ze sebe to nejlepší a ve vyváženém poměru.
Protože původně už mělo jít o sólový projekt kytaristy a většinového autora Grega Ginna, nepřekvapí, že jeho nevyzpytatelné kytarové vyhrávky a sóla, křižující napříč často krkolomnými a přerývanými rytmickými skelety, dostávají na desce hodně prostoru. Zároveň ji ale nedusí svou všudypřítomností, nechybí tady ani přímočaré a úderné songy jako je třeba Out of This World nebo alkohol za volantem pranýřující Driving and Drinking. Jinde se prosazují těžkotonážní kytarové riffy (In My Head, Retired at 21 nebo Society's Tease), které by se daly označit za metalové, ovšem bez urputných kopákových exhibicí. V robustní, mazlavé kytarové hmotě skladby White Hot lze zase snadno vystopovat zárodečný grunge tak, jak ho v následujících letech spoludefinovali Melvins.
I když jsou některé skladby formálně dost sofistikované,... číst dále
Svou vydavatelsky nejplodnější dvouletku, během níž realizovali pět velkých desek, završili Black Flag albem nazvaným In My Head. Na nahrávce, která se zároveň stala labutí písní nejslavnější sestavy s Henrym Rollinsem u mikrofonu, skupina svedla do jednoho kadlubu všechno, čím si za téměř deset let existence prošla - hardcore-punkovou zuřivost, odvážné avantgardní výboje i metalově hutné riffy – a vytvořila tak jednu ze svých nejsilnějších kolekcí. Ačkoli definitivní rozchod vnitřně rozklížené a demotivované kapely byl už na spadnutí, do drážek alba se jí podařilo dostat ze sebe to nejlepší a ve vyváženém poměru.
Protože původně už mělo jít o sólový projekt kytaristy a většinového autora Grega Ginna, nepřekvapí, že jeho nevyzpytatelné kytarové vyhrávky a sóla, křižující napříč často krkolomnými a přerývanými rytmickými skelety, dostávají na desce hodně prostoru. Zároveň ji ale nedusí svou všudypřítomností, nechybí tady ani přímočaré a úderné songy jako je třeba Out of This World nebo alkohol za volantem pranýřující Driving and Drinking. Jinde se prosazují těžkotonážní kytarové riffy (In My Head, Retired at 21 nebo Society's Tease), které by se daly označit za metalové, ovšem bez urputných kopákových exhibicí. V robustní, mazlavé kytarové hmotě skladby White Hot lze zase snadno vystopovat zárodečný grunge tak, jak ho v následujících letech spoludefinovali Melvins.
I když jsou některé skladby formálně dost sofistikované, plné dynamických zvratů a neobvyklých kytarových postupů, drží se Black Flag stále velmi syrové a neučesané zvukové fazóny. Album má ale po této stránce poněkud nevyrovnaný průběh, někdy garážová zahuhlanost působí těžkopádně (The Crazy Girl), jindy kapela zní dostatečně šťavnatě a energicky, především ve druhé polovině (Drinking and Driving, Society's Tease, It's All Up to You). Podobně i vokál Henryho Rollinse se místy zbytečně topí ve zvukové stěně, jindy je zase krásně zřetelný a pochopitelně o to naléhavější a působivější. Je nesmysl chtít po nahrávce Black Flag aby byla studiově vyleštěná a do detailu dotažená, ale tak silný materiál, jaký najdeme na albu In My Head, si asi přeci jen zasloužil konzistentnější producentský přístup. Nicméně i tak se skupina tímto počinem rozloučila ve velkém stylu.
Komentáře