Paul McCartney - Chaos and Creation in the Backyard

Paul McCartney se na tomto albu vydal podobným směrem jako kdysi v půlce 60.let Brouci - od kapelového muzicírování ke studiové piplačce. Rozdíl oproti předchozím nahrávkám je výrazný: žádné odpichové rock'n'rolly ani lehce sentimentální slaďáčky, tady jsou znát jaksi "umělečtější" ambice, naštěstí ale pořád v písničkové formě. Autor si ke spolupráci přizval Nigela Godriche, který je pro svou generaci podobným mistrem atmosférických kouzel jako duo Eno/Lanois pro tu předchozí a společně dali vale živelnosti a přímočarosti ve prospěch kompoziční i melodické spletitosti a zvukového perfekcionismu.

Celková nálada je ale velice komorní a uvolněná, bez bombastických smyčcových nájezdů nebo nadbytečné elektroniky. McCartney nahrál většinu nástrojů sám, na Godrichovi pak bylo sladit jednotlivé party do fungujícího, nezmrtvělého celku a zvládl to výborně. Je jasně slyšet s jakou lékárnickou precizností váží každou složku a její funkci aby ty ne zrovna triviální melodie napřetížil. Role dalších několika muzikantů, kteří se na nahrávce podíleli je spíš doplňková, i když například hostující hráč na arménský duduk přidává k náladě delikátně křehké Jenny Wren docela podstatnou příchuť.

Hity se na tomto albu hledají těžko (snad až na úvodní Fine Line), v žádném případě to ale není nedostatek. Materiál je velmi vyrovnaný a v těch harmonicko-melodických kudrlinkách není žádná křeč ani hra na velké umění tak jako v McCartneyho symfonických dílech. Je tu pořád tím snílkovským beatlem, múzami vyhledávaným skladatelem, jen prostě s o něco vážnější, kontemplativnější tváří. Většinou volně plynoucí písně (svižnějších temp se dočkáme jen ve Fine Line a Promise to You Girl) si žádají větší posluchačovu trpělivost než třeba ty z Flaming Pie, odměna je ale stejně vydatná. Chaos and Creation in the Backyard je už několikátým McCartneyho výborným albem v řadě a ještě je navíc odvážně jiné. Kdepak, tenhle pán ještě zdaleka nekončí.