Duo Greg Anderson a Stephen O'Malley spolu sice pracuje na několika projektech, žádný ale nezanechal takovou stopu jako dronemetaloví Sunn O))). Reedice jejich druhé nahrávky „ØØ Void“ může překvapit ty, kteří ke kapele přičichli až v dobách, kdy pánové začali svůj riffový tér ještě více zhutňovat či naopak prosvěcovat zpěvy. Být u prvního míchání asfaltu je ale neméně fascinující.
V roce 2000 Sunn O))) za účasti baskytaristy Stuarta Dahlquista (Burning Witch, Goatsnake) ještě zejména zkoušeli, z jak malého počtu riffů může žít čtvrthodinová skladba, do větší pestrosti se rozehráli až později. V kontextu jejich diskografie ale i toto album ukazuje, jak moc lze vybudovat ze zdánlivě primitivního základu, a jak výtečným kompozičním pomocníkem je do transu uvádějící repetice.
Nyní už víme, že nikdo nebuduje tak masivní zvukové stěny jako právě tahle kapela, díky níž navíc mnozí udělali krok k větší hudební otevřenosti. A taky víme, že ony stěny jsou jednoduše tak impozantní, že je nelze brát jen jako nějakou kulisu v pozadí, že je nelze ignorovat. Na „ØØ Void“ jsou čtyři takové zdi formovány hutnými, podladěnými riffy, jaké kapela dodnes invokuje na koncertech, ale v nichž se nedá ještě orientovat tak dobře, jako na pozdějších albech. Více nepříjemně lomozící, než spirituálně podnětní, budují Sunn O))) stejně tak temné zdi, které však nesvírají. Úzkost, jakou mohl zažívat Malefic z blackového projektu Xasthur, když na... číst dále
Duo Greg Anderson a Stephen O'Malley spolu sice pracuje na několika projektech, žádný ale nezanechal takovou stopu jako dronemetaloví Sunn O))). Reedice jejich druhé nahrávky „ØØ Void“ může překvapit ty, kteří ke kapele přičichli až v dobách, kdy pánové začali svůj riffový tér ještě více zhutňovat či naopak prosvěcovat zpěvy. Být u prvního míchání asfaltu je ale neméně fascinující.
V roce 2000 Sunn O))) za účasti baskytaristy Stuarta Dahlquista (Burning Witch, Goatsnake) ještě zejména zkoušeli, z jak malého počtu riffů může žít čtvrthodinová skladba, do větší pestrosti se rozehráli až později. V kontextu jejich diskografie ale i toto album ukazuje, jak moc lze vybudovat ze zdánlivě primitivního základu, a jak výtečným kompozičním pomocníkem je do transu uvádějící repetice.
Nyní už víme, že nikdo nebuduje tak masivní zvukové stěny jako právě tahle kapela, díky níž navíc mnozí udělali krok k větší hudební otevřenosti. A taky víme, že ony stěny jsou jednoduše tak impozantní, že je nelze brát jen jako nějakou kulisu v pozadí, že je nelze ignorovat. Na „ØØ Void“ jsou čtyři takové zdi formovány hutnými, podladěnými riffy, jaké kapela dodnes invokuje na koncertech, ale v nichž se nedá ještě orientovat tak dobře, jako na pozdějších albech. Více nepříjemně lomozící, než spirituálně podnětní, budují Sunn O))) stejně tak temné zdi, které však nesvírají. Úzkost, jakou mohl zažívat Malefic z blackového projektu Xasthur, když na albu „Black One“ nahrával svou pěveckou stopu z rakve, zde spíše budí to, kterak se ony zdi tyčí stále výš a výš. A stejně jako nelze odhadnout, kam až vedou, nedá se odtušit ani to, kdy (a zda vůbec) která skladba skončí. Poté, co se tak stane, ovšem prostor zaplní nebývalá prázdnota.
Sunn O))) poznáme i v jiných ohledech. Stejně jako později (třeba svébytnou předělávkou skladby rarachů Immortal na již citovaném albu „Black One“) rádi kynou směrem ke svým vzorům, mnohdy z vlastního metalového mládí. Tentokrát svérázným pojetím nikdy nevydané skladby Melvins, kterou nechají chvíli znít v pozadí jedné ze čtyř patnáctiminutových kompozic. A neméně dobře poznáme i jejich zálibu ve spolupráci s všestrannými hudebníky z všemožných oblastí – zde s Pete Stahlem z hardcoristů Scream a houslistkou Petrou Hadenovou, mimo jiné spolupracovnicí Foo Fighters.
„ØØ Void“ je jedna z méně výrazných nahrávek Sunn O))), kteří zde ještě tak trochu testují styl a metodu. Jakkoliv ale může ve své syrovosti postrádat hloubku i podmanivost srovnatelnou s pozdějšími alby (ale i debutem „The Grimmrobe Demos“), její význam nelze podceňovat.
recenzi poskytnul hudební server Aardvark
72.00%
Komentáře