80 %
Dream Theater - Parasomnia
Dream Theater se bez zakládajícího člena, bubeníka Mikea Portnoye, museli obejít třináct let. Tento čas strávil na bubenické stoličce...
90 %
FKA twigs - Eusexua
FKA twigs sice stále můžeme zařadit do bezbřehé popové škatulky, její tvorba se ale zcela jistě pohybuje v té výrazně divnější poloze...
80 %
Wardruna - Birna
Hudební kořeny norského muzikanta Einara Selvika vyrůstají z black metalu - coby Kvitrafn čtyři roky bubnoval v nesvatých provokatérech...
80 %
Lambda - XIII
Lambda slova nikdy nepotřebovala, ale přesto její hudba vypráví. A třetí album - po "Heliopolis" (2019) a "Vere Modus" (2022) - v tomto duchu...
80 %
Ringo Starr - Look Up
country alb od velkých hvězd. Beyoncé, Post Malone, Gwen Stefani a další naskočili na žánrovou vlnu s větším či menším úspěchem. Pak...
90 %
Ethel Cain - Perverts
Ethel Cain - jak neobvyklé jméno! Tedy v tomto případě pseudonym. Už podle něj se dá usuzovat, že nepůjde o žádnou rychlokvašku, ale o...
22.03.2016 - 12:27 | mrkvivit
Lidé, kterým se toto líbí
Moje iniciační Yes-album, proto ho mám moc rád. Skutečnost že 90125 reprezentuje většinově méně oblíbenou polohu kapely je pro mě irelevantní. Až mnohem později se ke mně dostaly starší nahrávky a těžko se mi tehdy věřilo, že je to tatáž kapela. Zatímco hitovky z 90125 fungují na první dobrou, taková Close to the Edge prostě vyžaduje jiný způsob poslechu.
Na téhle nahrávce se Yes pokusili o chytlavý pop-rock řekněme amerického střihu a nutno uznat, že to se jim podařilo. Hned úvodní Owner of a Lonely Heart je třeba na Last.fm zdaleka nejhranější skladbou skupiny (!) Se "starou" tvorbou album moc společného nemá (pochopitelně taky díky tomu, že z dřevní sestavy je tu jen Squire a Anderson). Jediným styčným bodem zůstává nezaměnitelný Jonův vokál. A vlastně ještě jedna věc: cit pro vznešenou melodii, která i z celkem triviálního pop-rocku udělá něco noblesního, co prostě nejde jen tak shodit ze stolu. O instrumentálních, kompozičních a aranžérských schopnostech zúčastněných netřeba spekulovat. Ty písničky jsou prostě krásné (včetně instrumentální Cinema) - jinak to asi popsat neumím.
Nemůžu si pomoct, tahle popová kapitola v časové ose Yes je mi mnohem sympatičtější, než současné nahrávky, ze kterých cítím už jen rutinu.