S Tobinem se to má tak. Je to hvězda. Taková ta hvězda, která už hvězdou zůstane, i kdyby nahrála covery Jonas Brothers. Za pomocí harfy a banja. S Tobinem se to má tak, že se jednak narodil ve správné době, a jednak tak, že je to génius. Ve svým životě se můžete dohadovat o hodně kravinách, ale o tomhle ne.
Tři krůčky k nesmrtelnosti: Bricolage, Supermodified, Out From Out Where. Tohle vám přinese jednak strašně moc kamarádů, na druhou stranu i věc, kterou na novince slyšíte nejvíc - svobodu. Tobin nezná hranice. Nezná limity a v jeho hudbě je neslyšíte.
ISAM začíná tam, kde končí hranice. Je to obehraný klišé, je to něco, co lidi strašně rádi píšou, když přijde na řadu Tobin debata, ale je to neodpáratelný fakt. ISAM je zase o kousek dál, co se týče poslouchatelnosti, struktury a přívětivosti.
Klady? Klady přijdou na řadu, když se rozhodnete nevnímat songy, ale zvuky. ISAM je koláž, zvuková bestie. Tempo, struktura, vrstvy, všechno se ohýbá a vlní a málokdy se vrací do stabilní polohy. Jak to jen podat, abych nebyl za idiota: ISAM není převratný jako celek, je převratný v detailech. A to není myšleno jako negativum. ISAM není tolik odlišný od poslední řadovky Foley Room. Ve skutečnosti se jeví jako její logické pokračování (Esther’s - Bedtime Stories?), ale i přesto zní čerstvě. Inovativně. Není tohle možná největší plus? Přijít podruhé se stejnou omáčkou, ale s jinou chutí? Nepoznanou?
ISAM má klady a zápory a záleží na tom, jak k němu... číst dále
S Tobinem se to má tak. Je to hvězda. Taková ta hvězda, která už hvězdou zůstane, i kdyby nahrála covery Jonas Brothers. Za pomocí harfy a banja. S Tobinem se to má tak, že se jednak narodil ve správné době, a jednak tak, že je to génius. Ve svým životě se můžete dohadovat o hodně kravinách, ale o tomhle ne.
Tři krůčky k nesmrtelnosti: Bricolage, Supermodified, Out From Out Where. Tohle vám přinese jednak strašně moc kamarádů, na druhou stranu i věc, kterou na novince slyšíte nejvíc - svobodu. Tobin nezná hranice. Nezná limity a v jeho hudbě je neslyšíte.
ISAM začíná tam, kde končí hranice. Je to obehraný klišé, je to něco, co lidi strašně rádi píšou, když přijde na řadu Tobin debata, ale je to neodpáratelný fakt. ISAM je zase o kousek dál, co se týče poslouchatelnosti, struktury a přívětivosti.
Klady? Klady přijdou na řadu, když se rozhodnete nevnímat songy, ale zvuky. ISAM je koláž, zvuková bestie. Tempo, struktura, vrstvy, všechno se ohýbá a vlní a málokdy se vrací do stabilní polohy. Jak to jen podat, abych nebyl za idiota: ISAM není převratný jako celek, je převratný v detailech. A to není myšleno jako negativum. ISAM není tolik odlišný od poslední řadovky Foley Room. Ve skutečnosti se jeví jako její logické pokračování (Esther’s - Bedtime Stories?), ale i přesto zní čerstvě. Inovativně. Není tohle možná největší plus? Přijít podruhé se stejnou omáčkou, ale s jinou chutí? Nepoznanou?
ISAM má klady a zápory a záleží na tom, jak k němu přistoupíte. Je zde tak velký důraz na momenty, detaily a efekty, že vám může uniknout jakákoliv širší projekce, a pak se všechno velmi jednoduše rozpadne na tisíc zajímavých kousků, které vás nemusí vůbec bavit. Může se stát, že tyhle hrátky se zvukem se vám prostě a jednoduše slijí v neposlouchatelný balast, který vás bude nudit tím, jak těkavý je. Jinými slovy - může vám to připadat jako přeplácaná kravina.
Faktem je, že Tobin se prochází po kraji a občas uklouzne do míst, kde efekty mlátí efektivitu. S tím se táhne jedno větší mínus - album ve vás nedokáže vytvořit jednotnou a upřímnou emoci nebo náladu. IDM a glitch těmto slovům moc neholdují a v Tobinově podání na to už vůbec není čas. Je možná trochu na škodu, že lidi tohle album můžou snadno nenávidět, vše ale kompenzuje fakt, že roboti jej budou milovat. Něco jako jejich Bible. Transformers.
Komentáře