Several Shades of Why je hezké album. Sedne vám, když bilancujete a všichni vám vadí. Deset nádherných skladeb na španělku s typicky ukňouraným zpěvem, sem tam vazbou nebo sólem na elektrickou kytaru v pozadí.
Znáte ten pocit? Čím jste starší, tím méně blízkých lidí kolem sebe máte. Všechno se zužuje a vy ani nevíte jak. Jednoho dne nezbude nikdo. Co s tím? Založit rodinu, jako to dělají ostatní, nebo najít někoho blízkého, komu věříte, a dát mu všechno? Občas si blízko ke třicítce připadáte, jako by vám bylo padesát a bylo tak nějak po všem. Po všem, co mělo nějakou naději, pravdu nebo ideál. Znáte to, když nenávidíte svůj život a v podstatě si nemáte na co stěžovat. Venku prší, vy se procházíte Prahou. Vůbec nic vám to neříká, ale z nějakého zvláštního důvodu vás pohled na řeku uklidní a chybí vám. Je to divný pocit. Stýská se vám po něčem, co vlastně ani nechcete mít. Stýská se vám po něčem, co jste v životě měli a nechtěli. A pak si pustíte novou sólovou desku Mascise z Dinosaur Jr. Je vám sice pořád smutno, ale kašlete na to. Stejně jednou umřete. A kecy ostatních jsou jen překážky, které musíte přeskočit.
J je tady s první akustickou deskou, na které nejsou vůbec žádné bubny. Zapomeňte na hlasitá sóla Dinosaurů, zapomeňte na unavený vokál a na to, že vám bude po poslechu pískat v uších. Several Shades of Why nemá žádná místa, kde by se J mohl schovat. Každý ví, že lidi ho buď nemají rádi, protože je divný a... číst dále
Several Shades of Why je hezké album. Sedne vám, když bilancujete a všichni vám vadí. Deset nádherných skladeb na španělku s typicky ukňouraným zpěvem, sem tam vazbou nebo sólem na elektrickou kytaru v pozadí.
Znáte ten pocit? Čím jste starší, tím méně blízkých lidí kolem sebe máte. Všechno se zužuje a vy ani nevíte jak. Jednoho dne nezbude nikdo. Co s tím? Založit rodinu, jako to dělají ostatní, nebo najít někoho blízkého, komu věříte, a dát mu všechno? Občas si blízko ke třicítce připadáte, jako by vám bylo padesát a bylo tak nějak po všem. Po všem, co mělo nějakou naději, pravdu nebo ideál. Znáte to, když nenávidíte svůj život a v podstatě si nemáte na co stěžovat. Venku prší, vy se procházíte Prahou. Vůbec nic vám to neříká, ale z nějakého zvláštního důvodu vás pohled na řeku uklidní a chybí vám. Je to divný pocit. Stýská se vám po něčem, co vlastně ani nechcete mít. Stýská se vám po něčem, co jste v životě měli a nechtěli. A pak si pustíte novou sólovou desku Mascise z Dinosaur Jr. Je vám sice pořád smutno, ale kašlete na to. Stejně jednou umřete. A kecy ostatních jsou jen překážky, které musíte přeskočit.
J je tady s první akustickou deskou, na které nejsou vůbec žádné bubny. Zapomeňte na hlasitá sóla Dinosaurů, zapomeňte na unavený vokál a na to, že vám bude po poslechu pískat v uších. Several Shades of Why nemá žádná místa, kde by se J mohl schovat. Každý ví, že lidi ho buď nemají rádi, protože je divný a díky svému častému mlčení je dokáže dostat do momentů, ve kterých se cítí trapně, nebo jsou naopak jeho věrnými fanoušky. J má svůj styl a charisma. Je cítit, že nepíše jen proto, aby se uživil, nebo proto, že mu nic jiného nezbývá. Když se podíváte na jeho souputníky Sonic Youth a moře dalších osmdesátkových kapel, které se teď tak rády dávají dohromady, spousta z nich je vyčpělost sama a skoro nikdo není schopný napsat dobrou písničku tak jako dřív. Tohle ale není J-ův případ.
Na albu se sešlo víc než pár hostů. Dnes populární písničkář Kurt Vile, Kanaďanka Sophie Trudeau z A Silver Mt. Zion, kámoš Kevin Drew z Broken Social Scene, se kterými Dinosauři jeli turné, Ben Bridwell z Band of Horses nebo Pall Jenkins z Black Heart Procession, kteří s ním jedou jako předkapela na americkém turné. Vedle starého hardcoreu má J hodně rád muziku šedesátých a sedmdesátých let, a tak kloubí klasický dinosauří rukopis s anglickou hipizáckou a folkovou scénou a americkou country music západního pobřeží. Že by šel po stopách Boba Dylana? To asi těžko, ale fanoušci Dinosaur Jr. by neměli kvůli absenci riffů ohrnovat nos. Třeba budou příjemně překvapení.
(Pro Full Moon #12 - zkráceno.)
73.00%
Komentáře