Pain of Salvation - In the Passing Light of Day

Návrat ke kořenům, avšak s novými prvky, tak by se dalo shrnout celé dílo jednou větou, ale tak jednoduché to není. Nové album Pain Of Salvation není snadný oříšek na rozlousknutí, ale pořádně tvrdý ořech. Ale pokud budete mít chuť si s ním pohrát, náležitě vás odmění.

Po odchodu posledního zakládajícího člena, klávesisty Henrika Hermanssona, nebyly vyhlídky na budoucnost kapely zrovna růžové. Když se do toho všeho přidaly vážné zdravotní komplikace v podobě život ohrožujícího streptokoka, které hlavní duši skupiny připoutaly na několik měsíců na nemocniční lůžko, nikdo už asi moc nedoufal v oživení této vskutku zajímavé formace. Zdálo se, že deska "Road Salt Two" zůstane jejich posledním počinem.

A přece se stalo to, v co již málokdo doufal. Jako bájný fénix vstali z popela, resp. z nemocničního lůžka a naservírovali svým věrným rovnou dílo s koncepční linkou točící se kolem nemoci, strachu z umírání, radosti z uzdravení a nové naděje.

Personální změny a zmíněný zdravotní lapsus přidaly kapele na údernosti a naštvanosti. Jestliže zhruba od alba "Scarsick" z roku 2007 docházelo postupně k jistému změkčení soundu, nový počin se nese opět v tvrdém duchu, kterému vládnou podladěné kytary, hrající nezřídka s nu-metalovým nádechem. Ten se na albu objevuje někdy více, někdy méně, ale téměř vždy je umně zakomponován do stylové struktury, na kterou jsou posluchači již zvyklí. Nové vlivy jsou nejvíce patrné zhruba od druhé poloviny alba, citelně pak v "Reasons" či "Full Throttle Tribe". Zde si přijdou na své ti, kteří rádi počítají, v jakých dobách jednotlivé nástroje vlastně hrají.

Celkově však posluchač nepřijde o nic z melodičnosti, která vždy kapelu zdobila. Nemusí to být vždy jen progresivní, zklidňující vložky, které místy koketují s art rockem. Výrazné zpěvové linky se klenou nad tepajícím podkladem a skvěle vyvažují a zjemňují onu zmiňovanou tvrdost. Se zpěvem, krom samotného Gildenlöwa, vydatně vypomáhá nová posila, multiinstrumentalista Ragnar Zolberg. Jeho přínos je asi nejvíce patrný ve skvělé skladbě "Meaningless", která se stala, hned po již zmíněné "Reasons", další klipovou záležitostí.

Finále alba přináší celkové zklidnění a jakousi katarzi v podobě dvojice "If This Is the End" a "The Passing Light of Day", které na sebe volně, kompozičně navazují a dosahují v celkové stopáži úctyhodných dvacet jedna minut. Jedná se o intimní přednes myšlenkových pochodů o životě, loučení a přicházející smrti. To vše interpretovi pravděpodobně probíhalo hlavou při jeho pobytu v nemocnici, kdy on sám byl blízko svému konci. O to je tato výpověď emotivnější a uvěřitelnější, byť v celkovém výsledku by zasloužila mírně prostříhat.

Nové album "In The Passing Light of Day" od Pain Of Salvation není rozhodně záležitostí na jeden poslech. Přináší porci desíti ostře broušených skladeb, které nemají jednoduchou strukturu. Na jednu stranu jsou zde písně, které zaujmou poměrně rychle, zejména v první polovině alba, ale pak se poslech trochu komplikuje a následují kompozice, které je třeba důkladněji vnímat. Naposlouchávání přitěžuje celková stopáž v délce téměř sedmdesáti dvou minut. Ale pokud posluchač přistoupí na tuto hru a neodloží album po prvních dvou či třech posleších, dostane skvěle vytesaný monolit, který až na výjimky drží pěkně pohromadě. Toto zmrtvýchvstání totiž rozhodně stojí za to.