Cermaque - Všechno nejlepší

Cermaque. Snílek a idealista, který je ale někdy na krev unavený, jindy prožívá své milostné hry i prohry. Jakub Čermák, kočí, který se splašil svým vlastním koním. Sečtělý moudrý muž, kterému ale pořád vášeň dokáže rozdrtit srdce na ledovou tříšť a pro nějž, i přes jeho nesporný intelektuální rozhled, je stále nejcennější něha a instinkt. Na desce "Všechno nejlepší" tomu všemu dává průchod a výsledkem je silná umělecká výpověď plná soucitu, člověčenství, porozumění i obrovského pocitu sounáležitosti.

Čermák je vnímavý pozorovatel a pečlivý a pracovitý tvůrce. Své nápady si neustále zapisuje do bločků a pro album má vždy připraveno velké množství fakt dobrého materiálu, z nějž má možnost vybrat jen to nejlepší. Shodou okolností jsem měl možnost probírat se jeho poznámkami, které byly na začátku vzniku jeho předchozí hiphopové desky "Lament". A byl jsem překvapen množstvím popsaných zápisníků, výborných a nakonec nepoužitých textů a také tou schopností koncentrovat se a hledat ten nejlepší příměr nebo básnický obrat. A opravdu je díky tomu všemu nalézat.

"Všechno nejlepší" zastihlo Cermaquea i jeho posluchače v nelehké době války na Ukrajině. A tak je to pro Jakuba to nejsilnější téma, které se vlastně nějakým způsobem táhne celou deskou. A já jsem znovu a znovu zcela odzbrojen tím, jak přesně, citlivě a bezbranně zvládne posluchače vtáhnout mezi spící děti v kyjevském metru. Cítit se jako ony, napůl vystrašeně, napůl v bezpečí náruče svých rodičů. Hned o pár vteřin později se posluchač posune a vžívá se do pocitů těch mnohem vystrašenějších matek a otců. A když pak zpěvák nastolí otázku "Co děláš ty, když začala válka?", přichází studená sprcha, silné zamyšlení se. Touha pomáhat.

Ale ani to ještě Čermákovi nestačí. Když pak v textu té úvodní nádherné skladby "Dněpr" začne přát dobrou noc opravdu všem, včetně "šílenců, kteří u svých dlouhatánských stolů umřou sami", je v tom vlastně všechno. Cit, něha, láska i beznaděj. Posluchač je rozloženej hned v prvních čtyřech minutách, aby vstoupil do další válečné písně "Pelmeně". A zase je tu nepřeberné množství lásky a něhy a touhy po štěstí uprostřed té největší mizérie.

Ta deska ale není úplně monotematická. Jedna z písní je až o hmatatelné únavě, která je srovnávána s utrpením Ahasvera, který musí bloudit po Zemi a čekat na soudný den za to, že se vysmíval Ježíšovi, když si nesl svůj kříž. A teď může jen útrpně konstatovat: "Tady všude už jsem byl, tady už jsem ztrácel krev." Čermák dokáže ten pocit absolutní únavy totálně vyřvat a přenést dál. Jiná píseň pojmenovává až brutálně přesně lásku jako překrásný, ale naprosto nepředvídatelný stav člověka s neodhadnutelnými následky. A zase je to podáno poeticky, formou fantastických slovních spojení a přirovnání. Ostatně láska a její nejrůznější podoby jsou přítomné ve všech písních.

A je to také velmi osobní nahrávka. Čermák vzpomíná na ztracené kamarády, zpívá o svých láskách, ale i sám o sobě. Svůj život a aktuální životní postoje shrnul v písni "Resumé 36", jejíž text dal název celému albu. To má sice celé dost melancholickou náladu, i tak je ale docela pestré. Její atmosféra jako by v sobě prolínala slovanství s nádechem Francie - "Habibi" odkazuje až někam k Tiersenově Amelii. Střídají se tu jemné folkové kousky, které přecházejí v alternativnější experimenty, ale zřejmě i díky předchozímu "Lamentu" se tu dostáváme i do hiphopových nálad.

Žijeme v podivném světě, kde se válčí, kde klíčí bezpráví a řada slabých lidí je nějakým způsobem utiskována a ani ta láska nám v tom moc nepomáhá, protože je stejně komplikovaná jako svět, ve kterém žijeme. O něčem takovém je celé album. Přesto se v závěrečné "Lorem ipsum" nachází aspoň nějaká dávka naděje. Už z melodie je poznat, že by mohlo přijít pozitivnější rozuzlení. Zablesknutí v dálce. A to nakonec Jakub Čermák spatří, když zpívá: "My jsme tváře ze starých zašlých fotek. Náš byl ten dotek, který pohnul světy. Co nepřejde do rána, to třeba přejde léty. Možná i můj smutek."]]>