Hele, někdo vykradl skladiště Silver Rocket, prej tam přišel hrobařík, sebral stříbrný zlatky a nechal jen pláště strojů, který zas koupí Číňani pro svůj bollywood, není všechno zlato, co se třpytí, není každá píča, co volá osudem?
Ale je, všechny jsou osudové, pokud to není příliš nepatřičné mezi námi holkami z evangelické školy. Hrbolatý pravopis, nevíš kde začít a co si o tom myslet. Ten problém mám celý život, ale když jsem se ptal zelináře, mluvil o papričkách do zadku a okurkovém gangu ze západního Dillí. Přesně, jak jsem tušil. Šlápneš koze do oka a zahuláká to debilem. Chystám se odstěhovat na konec světa, kde začíná?
Zkouška sirén je na pomezí OTK a Elvise. Ahahhý! Už dlouho jsem se netrefil tak blízko. Dojde na příznačný vál Nekonečnej rokenrol, sedmiminutovou horkou jehlu, máma mrdá klitoris, který si to žene směrem Dÿse. Něco ze slovníku kyšky a klišé: poučeni post-rockovou elegancí a post-metalovou epikou, znají vyprávět staré příběhy novou optikou. Vrací se jedna linka, ta velvetovská. A nechtěl bych už přestat? Ještě nee.
„Všechno je jinak než by mělo být / ani zbytek není jak se zdá,“ jestliže jsme čekali celkem dlouhou dobu na nějakou rockovou řezničinu z haly Silver Rocket, ze které v poslední době vyjíždějí podivné trupy typu Komunisti nebo Coal Train, je to tu, nejsem nacistická nána, ale ani holka na hraní, když přijdu v noci domů, vyčistím si zuby a zasunu tampón, je to špatně? Když chci, aby byl kluk... číst dále
Hele, někdo vykradl skladiště Silver Rocket, prej tam přišel hrobařík, sebral stříbrný zlatky a nechal jen pláště strojů, který zas koupí Číňani pro svůj bollywood, není všechno zlato, co se třpytí, není každá píča, co volá osudem?
Ale je, všechny jsou osudové, pokud to není příliš nepatřičné mezi námi holkami z evangelické školy. Hrbolatý pravopis, nevíš kde začít a co si o tom myslet. Ten problém mám celý život, ale když jsem se ptal zelináře, mluvil o papričkách do zadku a okurkovém gangu ze západního Dillí. Přesně, jak jsem tušil. Šlápneš koze do oka a zahuláká to debilem. Chystám se odstěhovat na konec světa, kde začíná?
Zkouška sirén je na pomezí OTK a Elvise. Ahahhý! Už dlouho jsem se netrefil tak blízko. Dojde na příznačný vál Nekonečnej rokenrol, sedmiminutovou horkou jehlu, máma mrdá klitoris, který si to žene směrem Dÿse. Něco ze slovníku kyšky a klišé: poučeni post-rockovou elegancí a post-metalovou epikou, znají vyprávět staré příběhy novou optikou. Vrací se jedna linka, ta velvetovská. A nechtěl bych už přestat? Ještě nee.
„Všechno je jinak než by mělo být / ani zbytek není jak se zdá,“ jestliže jsme čekali celkem dlouhou dobu na nějakou rockovou řezničinu z haly Silver Rocket, ze které v poslední době vyjíždějí podivné trupy typu Komunisti nebo Coal Train, je to tu, nejsem nacistická nána, ale ani holka na hraní, když přijdu v noci domů, vyčistím si zuby a zasunu tampón, je to špatně? Když chci, aby byl kluk pozorný a věnoval mi více svého času, než je nutný coby důkaz, je to špatně? Když odchází v noci domů, má nějak napilno, hošánek? Je to zmrd, vole, zkurvenej, a kdo parkuje blízko herny, musí počítat s drobáky vzteklý zlosti. Zabiju ho hned včera.
Zpěv cupitá přes cestu jako Ježek, ne, nepřejede ho nic, tudy toho moc nejezdí. Napojení na polní cestu undergroundu a posílení křižovatkou hardcore, karosa je sice noise, ale Zkouška sirén je dodávka čerstvé krve, častěji než první středu v měsíci. Viktor sice nemá orgasmus, ale o to více se snaží. Sedmiminutové songy, s výjimkou posledního, mají rafinovanější strukturu s několika návratnými motivy, nejkrásnější bývá složitá, změny temp, znenadání se objevující vokál, pádná rytmika odbrzděného traktoru (Esgmeq), nečekaná klidnění a post-rockové zákrutky vymleté krutým proudem noise-rocku, nádherná děrovačka pořád Okolo, až si mě jednou najde nějaká holka, chci, aby měla děrovaný kalhotky. Široký řeky proud (Dunaj), jezy plné mrtvol, sjetí trempíci a podivný vor kluše povodím. Písničky, kterými než se proposloucháte a ověříte si každou (ne)sloku, uplyne nejeden úplněk, touha slyšet je hrát naživo se znásobí.
„Jsem rád že tu jsi / bude nás na mlčení víc.“ Já taky. Texty bez výrazných metafor stojí na současné reflexi, mytologizující charakter jde bokem, porozumět není obtížné. Ale vedle planých spojení typu „války žab proti myším“ se to blýská smělým humorem: „Máme se dobře, ale špatně to snášíme.“ Sýčkující texty znamenají totéž co místní předpověď, hrozby a výstrahy, kterým se dá rozumět, kterým se dá věřit. Navíc nedělají ze songů těžko stravitelný žvanec překombinovaného umění, rokenrol je prvotní. Zasranej diskoblues pro otrlý báby? Ano, bluesový podtón je to, co zbývá říct.
(Převzato z diycore.net.)
Komentáře