Olly Alexander, Mikey Goldsworthy a Emre Türkmen - to bylo původní tvůrčí jádro Years & Years. Trio se loni rozpadlo a každý z jeho členů se vydal jinou cestou. Olly se tak prvně prezentuje coby sólový umělec. Ponechal si jméno skupiny a mezi řádky tiskového prohlášení schovanou naději, že se někdy všichni ještě znovu potkají. Možná to bude mnohem dříve, než si sám hlavní aktér myslel.
Třetí album "Night Call" totiž není žádnou spanilou jízdou. Naopak je velkým úkrokem zpátky - jednotlivé písničky jsou stvořeny v dosti univerzálním módu, jsou snadno zaměnitelné a mohl by je vlastně nazpívat kdokoliv. Všechen potenciál vyšel vniveč a je to v podstatě promarněná šance protagonistova talentu. Kde se vůbec stal zádrhel?
Když vyšel debut "Communion", vypadalo to, že se rodí neotřelá formace spojující euforické klubovky s popem budovaným na synťákových základech. Ke slyšení byly skvěle vystavěné melodické plochy a hitovka "King" ani po letech nezestárla.
Vnitřní rozkol v kapele zjevně přišel během příprav následné "Palo Santo", kdy se sound otočil k přímočařejšímu tanečnímu popu. Než stihlo vyjít letošní dílo, Olly zazářil i herecky v dramatické minisérii "It's A Sin". Měl tedy v ruce nemálo trumfů. Jenže ne vždy je hudební štěstěna nakloněna. Aktuální počin skočil rovnýma nohama do bezkrevného dance popu, který autorovi nenabízí žádnou možnost pořádně hlasově něco ukázat.
"Consequences" a singlovka "Starstruck" (jež... číst dále
Olly Alexander, Mikey Goldsworthy a Emre Türkmen - to bylo původní tvůrčí jádro Years & Years. Trio se loni rozpadlo a každý z jeho členů se vydal jinou cestou. Olly se tak prvně prezentuje coby sólový umělec. Ponechal si jméno skupiny a mezi řádky tiskového prohlášení schovanou naději, že se někdy všichni ještě znovu potkají. Možná to bude mnohem dříve, než si sám hlavní aktér myslel.
Třetí album "Night Call" totiž není žádnou spanilou jízdou. Naopak je velkým úkrokem zpátky - jednotlivé písničky jsou stvořeny v dosti univerzálním módu, jsou snadno zaměnitelné a mohl by je vlastně nazpívat kdokoliv. Všechen potenciál vyšel vniveč a je to v podstatě promarněná šance protagonistova talentu. Kde se vůbec stal zádrhel?
Když vyšel debut "Communion", vypadalo to, že se rodí neotřelá formace spojující euforické klubovky s popem budovaným na synťákových základech. Ke slyšení byly skvěle vystavěné melodické plochy a hitovka "King" ani po letech nezestárla.
Vnitřní rozkol v kapele zjevně přišel během příprav následné "Palo Santo", kdy se sound otočil k přímočařejšímu tanečnímu popu. Než stihlo vyjít letošní dílo, Olly zazářil i herecky v dramatické minisérii "It's A Sin". Měl tedy v ruce nemálo trumfů. Jenže ne vždy je hudební štěstěna nakloněna. Aktuální počin skočil rovnýma nohama do bezkrevného dance popu, který autorovi nenabízí žádnou možnost pořádně hlasově něco ukázat.
"Consequences" a singlovka "Starstruck" (jež se jeví být nejvýraznějším momentem novinky) ještě stihnou navnadit, pak ale vše bohužel zapadne do repetice modelu a strohé šedi. Retro synth pop, osmdesátky, taneční devadesátky, bez jakéhokoliv náznaku future stylizace, tak by se "Night Call" taktéž dalo shrnout. Po zvukové stránce z něj malinko vyčnívá ještě "Crave", pohrává si se zkreslenými elementy klavíru a syntezátoru, přesto působí ve výsledku trestuhodně zastarale - dekádu zpátky by to možná byl malý indie hit, ne však v roce 2022.
Titulní track najede na linii, jež se v drobných proměnách opakuje až do konce nahrávky. Je otázkou, zda během natáčení "It's A Sin" nezbylo více času na hledání nějakého výraznějšího materiálu, nebo zda se Olly Alexander prostě pro ono retro nadchl. "Intimacy" bez příkras ukazuje všechny své nedostatky a zní jako narychlo dokončené demo.
Díky mnoha edicím a slevovým akcím se sice v týdnu po vydání podařilo desku dostrkat na první místo ostrovního albového žebříčku, ale to bylo tak vše. Kromě deluxe edice s bonusy na streamovacích platformách rovněž najdete "New Year's Edition" (i ta si zaslouží hodnocení pět z deseti), která vedle bonusů z deluxe variace obsahuje i jakési best of z předchozí dekády fungování. Tehdy je ta propast v kvalitativní úrovni patrná ještě více. To skutečně zamrzí. Mezi zmíněnými bonusy nechybí ani duet s Kylie Minogue "A Second to Midnight" nebo její remix písně "Starstruck", jenž dokazuje, že i v původní verzi je tento song jasnou hvězdou na tanečním parketu.
Mnoho neznámých tak stále zůstává. Years & Years na "Night Call" ztratili snad vše ze své původní, vcelku originální tváře a vsadili na tuctovost a jistotu současného trendu retro zvuku. Olly zároveň opustil jakékoliv snahy o osobnější sdělení v textech, včetně témat z "It's A Sin". Výsledek je kvůli tomu neosobní a, jak již bylo řečeno, zaměnitelný. Pro příště by se tento rodák z Yorkshiru mohl zkusit porozhlédnout po konkurenci - třeba generačně blízký Asbjørn by mu mohl prozradit, jak se dá v mnohem skromnějších podmínkách natočit daleko vyzrálejší počin, plný otevřené zpovědi. "Night Call" je ovšem pohádkou bez happy endu.
Komentáře