Noise-popoví Sleigh Bells nepatří do kategorie kapel, které do studia přichází nejdříve po dvou letech a nahrávání berou spíše jako povinný závazek vůči labelu a posluchačům. Patří k tomu stále vzácnějšímu druhu, za kterým když se sotva zavřou dveře jednoho studiového sedánku, hned se dere oknem na další, jak moc je plný inspirace a touží postupovat dále ve své umělecké seberealizaci. Nebýt nutného koncertování, nových nahrávek se snad dočkáváme každého půlroku. Newyorské duo se ani neopakuje. Poslední "Reign Of Terror" a jeho stylový odklon od nadupaného, tvůrci trailerů a filmových soundtracků milovaného debutu nemohou někteří rozdýchat dodneška. Nebyla to rozhodně na konzumaci jednoduchá deska. Temný hybrid heavy metalu a r'n'b je na třetím albu "Bitter Rivals" nicméně také minulostí.
Zpěvačka Alexis Krauss a kytarista a producent Derek Miller se všeobecně (kromě jiného) prezentují jako vášniví milovníci popu. Bez zkušeností s jejich hudebním projektem by si dosud neznalý posluchač udělal o výsledné podobě zvuku tedy příslušný obrázek. Ve skutečnosti je ale všechno jinak. Sleigh Bells nezní jako věrní uctívatelé tohoto žánru. Zní spíš jako parchantský brácha, kterého velice baví trýznit svou žánrovou sestřičku. Rozsudek však zní: Nevinni. Za předpokladu, že ve svých násilnických praktikách budete pokračovat i nadále. Tuto poznámku pod čarou splňují muzikanti na novince znovu s přehledem.
Víc než kdy předtím na ní... číst dále
Noise-popoví Sleigh Bells nepatří do kategorie kapel, které do studia přichází nejdříve po dvou letech a nahrávání berou spíše jako povinný závazek vůči labelu a posluchačům. Patří k tomu stále vzácnějšímu druhu, za kterým když se sotva zavřou dveře jednoho studiového sedánku, hned se dere oknem na další, jak moc je plný inspirace a touží postupovat dále ve své umělecké seberealizaci. Nebýt nutného koncertování, nových nahrávek se snad dočkáváme každého půlroku. Newyorské duo se ani neopakuje. Poslední "Reign Of Terror" a jeho stylový odklon od nadupaného, tvůrci trailerů a filmových soundtracků milovaného debutu nemohou někteří rozdýchat dodneška. Nebyla to rozhodně na konzumaci jednoduchá deska. Temný hybrid heavy metalu a r'n'b je na třetím albu "Bitter Rivals" nicméně také minulostí.
Zpěvačka Alexis Krauss a kytarista a producent Derek Miller se všeobecně (kromě jiného) prezentují jako vášniví milovníci popu. Bez zkušeností s jejich hudebním projektem by si dosud neznalý posluchač udělal o výsledné podobě zvuku tedy příslušný obrázek. Ve skutečnosti je ale všechno jinak. Sleigh Bells nezní jako věrní uctívatelé tohoto žánru. Zní spíš jako parchantský brácha, kterého velice baví trýznit svou žánrovou sestřičku. Rozsudek však zní: Nevinni. Za předpokladu, že ve svých násilnických praktikách budete pokračovat i nadále. Tuto poznámku pod čarou splňují muzikanti na novince znovu s přehledem.
Víc než kdy předtím na ní pochopíte ono slůvko noise. Oproti minulým počinům jsou decibely sice mírně stáhnuty (třebaže hygienikovi ani sousedovi radost stále dělat nebudou), ale zato se na vás valí lavina slučitelných i neslučitelných zvuků a samplů, gejzír cingrlátek a jiných kejklí z Millerovi tvůrčí dílny, explodujících na periferiích jednotlivých songů. Vůbec bych se nedivila, kdyby nahrávací proces probíhal následovně: Derek měl před sebou nějakou třicítku písňových motivů. Na finální desku chtěl použít ale jenom deset, tak Sophiinou volbou vybíral, které upustí a které pošle dál. Nakonec si ale možná řekl: A proč nepoužít rovnou všech třicet? Jenom trojici základů spojím k sobě a mám jednu kompletní skladbu. Nemá cenu si je nechávat pro příště, to už budu mít v zásobě nejspíš dalších sto.
Občas je to trochu jako kvíz. Vezmete si kupříkladu "Love Sick" a hádáte, co je přesně ústřední melodie, kde leží ono srdce songu. Je to tahle kytara? Přeskakující beaty v pozadí? Ten refrén k tomu patří, nebo se mi jenom pokazil přehrávač? A proč se to na mě v závěru tasí ještě s pasáží, která vůbec nezapadá do konceptu? Poslouchám teď vánoční koledu, nebo pozůstatek z "Reign Of Terror" inspirovaný Def Leppard? Nejlepší na tom je, že i všechen ten nepořádek po prvotním zmatení nakonec vnímáte v plynulých harmoniích.
Do skládání se nyní plně zapojila i Krauss. Její prací byly hlavně (překvapivě) hrátky se zpěvem, nalezení toho správného tónu a polohy. A tady přichází další změna. Zatímco v jedničce se převážně skandovalo, ve dvojce se šeptalo, na trojce se - chvíle napětí - zpívá. Přes zmiňovanou vyšší frekventovanost do sebe poslepovaných různorodých motivů je trojka paradoxně také přístupnější. "Bitter Rivals" totiž osvítilo slunce lepších zítřků. Minulá řadovka své posluchače bezohledně vláčela a ještě v bezvědomí jim kopala do otevřených ran. Miller ale depresivní etapu svého života už překonal, po třech letech odhodil sluneční brýle a zalíbení objevil ve zdravém životním stylu. A v boxování. To všechno se odráží i na nejnovějším počinu a další dávka efektní kombinace řezavých riffů a libozvučného popíku je aktuálně doplněna o optimismus, sebevědomí a bojovnost.
Sebejistě kráčet ulicí a pankáčsky na nevinné chodce pokřikovat, provokuje "Sing Like A Wire", aspirant na novou hymnu živých vystoupení. Na dětství nostalgicky vzpomíná "Sugarcane" a podobné hořkosladké pocity svým zvonivým brnkáním a floutkovským pískáním vyvolává rovněž "To Hell With You", se kterou Sleigh Bells resuscitovali "2HELLWU" z eponymního EP. V "Minnie" složené ku poctě zpěvačky Minnie Riperton se hlas Alexis kroutí ve strašidelných výškách a vrhá se proti útočnému ansámblu nástrojů. V "Young Legends" skupina upomíná na mladé talenty, které neměli to štěstí a svět se o nich nikdy nedozvěděl, a refrén balí do plážového párty filtru. Titulní singl je v podstatě jenom překopaná "Comeback Kid". O největší úlet se pak postaral "Tiger Kit", kde hudebníci i se všemi kravičkami, slepičkami a kohoutky (bez legrace) už kombinovali, až možná překombinovali.
Vlak Sleigh Bells je každopádně i potřetí pořádně naložený. Kde je jeho konečná a kam nás ještě v příštích letech zaveze? To si asi neodváží tipovat nikdo. Na "Bitter Rivals" představují zatím svou nejpopovější tvář.
Komentáře