Někomu sláva stoupne do hlavy a jinému vleze na mozek. V tom se čtveřice Red Hot Chili Peppers na jaře 1992 neshodla, a tak měsíc poté, co jejich zaslouženě úspěšná deska Blood Sugar Sex Magik (1991) dosáhla platinových prodejů, odešel po koncertě v Tokiu kytarista John Frusciante. Turné dojel narychlo naverbovaný Arik Marshall, ale novou desku měl už nahrávat někdo jiný. Měsíc zkoušeli psát s Jessem Tobiasem a pak ho vyrazili, protože se uvolnil Dave Navarro z Jane’s Addiction, po kterém pošilhávali už dřív. Zdálo se, že Navarro je proti Tobiasovi jejich krevní skupina; minimálně ta s vysokým obsahem toxicidů.
V začátcích práce na One Hot Minute zpěvák Anthony Kiedis znova spadl do černé spirály fetu, ačkoliv se od smrtelného předávkování původního kytaristy Hillela Slovaka v roce 1988 držel na uzdě. Zkoušení nových písní i nahrávání nové desky se tak protáhlo. Hned z úvodního singlu Warped drogová recidiva přímo sálá, a když na konci už tak vyjetého klipu vidíte líbačku Kiedise a Navarra, tušíte, odkud vítr vane.
V porovnání s Frusciantem, který byl na poměry Red Hot Chili Peppers značně introvertní, je Navarro egoistický macho, a převážně proto většina fanoušků kapely vědomě vypouští album One Hot Minute. Deska ale má víc šťávy než většina materiálu z poslední doby. Aktuální kytarista Josh Klinghoffer nejspíš dobře zapadl po lidské stránce, ale z hudebního hlediska byl zajímavější Navarro v půlce devadesátek. Zvuk je psychedelicky... číst dále
Někomu sláva stoupne do hlavy a jinému vleze na mozek. V tom se čtveřice Red Hot Chili Peppers na jaře 1992 neshodla, a tak měsíc poté, co jejich zaslouženě úspěšná deska Blood Sugar Sex Magik (1991) dosáhla platinových prodejů, odešel po koncertě v Tokiu kytarista John Frusciante. Turné dojel narychlo naverbovaný Arik Marshall, ale novou desku měl už nahrávat někdo jiný. Měsíc zkoušeli psát s Jessem Tobiasem a pak ho vyrazili, protože se uvolnil Dave Navarro z Jane’s Addiction, po kterém pošilhávali už dřív. Zdálo se, že Navarro je proti Tobiasovi jejich krevní skupina; minimálně ta s vysokým obsahem toxicidů.
V začátcích práce na One Hot Minute zpěvák Anthony Kiedis znova spadl do černé spirály fetu, ačkoliv se od smrtelného předávkování původního kytaristy Hillela Slovaka v roce 1988 držel na uzdě. Zkoušení nových písní i nahrávání nové desky se tak protáhlo. Hned z úvodního singlu Warped drogová recidiva přímo sálá, a když na konci už tak vyjetého klipu vidíte líbačku Kiedise a Navarra, tušíte, odkud vítr vane.
V porovnání s Frusciantem, který byl na poměry Red Hot Chili Peppers značně introvertní, je Navarro egoistický macho, a převážně proto většina fanoušků kapely vědomě vypouští album One Hot Minute. Deska ale má víc šťávy než většina materiálu z poslední doby. Aktuální kytarista Josh Klinghoffer nejspíš dobře zapadl po lidské stránce, ale z hudebního hlediska byl zajímavější Navarro v půlce devadesátek. Zvuk je psychedelicky potemnělý, o což se zasloužila nezvykle hutná kytara, a texty jsou pikantně protknuté Kiedisovým zoufalým bojem se závislostí. Připojit se ke kapele, která se zrovna snaží umělecky i komerčně navázat na Blood Sugar Sex Magik, musel být nevděčný úkol.
Kvůli ponurosti se od alba One Hot Minute později odvrátila i samotná kapela. Když Navarro dostal v roce 1998 kvůli rozepřím (a drogám) kopačky, vypadalo to, že Peppers končí. Poslední šancí bylo zavolat Frusciantemu, který zrovna utekl z heroinové lopaty. Vychrtlá kostra s chemicky pozměněným mozkem, přeraženým nosem a umělými zuby nabídku vděčně přijala. Nikdo ze staronové čtveřice si devadesátá léta nechtěl moc připomínat, a tak se vydařené písně z One Hot Minute navždy vyškrtly z repertoáru. Legenda praví, že John Frusciante si tohle album nikdy nepustil.
(Full Moon Magazine #18 zkráceno)
03.03.2021 - 13:03 | Acid3P
Neviem či to bolo tým nekonečným množstvom fetu, alebo zmenou Fruscianteho za Navarrom, ale prvá polovica tohto albumu znela ešte lepšie ako predchodca. Závan experimentu a psychedélie RHCHP posunuli o krôčik ďalej, ale žiaľ v druhej polovici albumu je to už skôr delírium a nápady sú pomerne nevýrazné. Tak či tak, vynikajúci album.
03.01.2013 - 11:02 | kozlidemon
Naprostá většina lidí co má rádo RHCP a kteří mají tu milou možnost, znát moji maličkost nemá toto album ráda. Snažil jsem se přijít na to proč? Je to kvůli Navarrovi? Vždyť hraje tak skvěle (a kdo zná JA mi určitě dá za pravdu) a na desce mu to po boku zbylých redhotů vysloveně sluší...
Jasně Warped je krok mimo vyšlapanou cestu, ale přijemnej. Aeroplane a Falling Into Grace je prostě funky klasika. Deep Kick - trošku experimentální ale ne přeplácaný pojednání o přátelství a drogách v LA. My Friends je nádherná. Coffee Shop a One Big Mob sou skočný vypalovačky plný života... Walkabout si poslechněte zhulený, nebo aspoň na procházce se psem v parku. Krása. Sluníčko, pohoda :) Pea je prostě třešnička na dortu.
Jediná věc co sem podle mě nepatří a docela to zabíjí je Tearjerker. Přeslazený, patetický zlo. Ale aby kvůli němu člověk zavrh celý album? To snad ne...
A kvůli Navarrovi? Ale jděte...dyť je to nejvíc sexy kluk v LA...
20.02.2012 - 6:25 | mm42
Uplne nepravom ignorovany album. Taka My Friends patri k zlatemu fondu rockovej hudby, nieto len do koncertneho repertoaru RHCP, kde zufalo chyba. Skoda.