Pro kultovní status Sex Pistols byla jejich krátká chaotická dráha požehnáním. Tahle kapela nebyla stavěná pro dlouhodobé fungování, jejím údělem bylo zazářit, rozvrátit co se dá a zhasnout. Jedině tak se mohla stát legendou. Nástupnická parta Johna Lydona Public Image Ltd. byla z jiného těsta. Ne, že by někdejšího Shnilého Jendu přestaly zajímat provokace a radikální postoje, ale v jeho nové skupině najednou šlo mnohem víc o hudební invenci a originalitu. Spojil se s baskytaristou Jah Wobblem, s nímž sdílel zaujetí pro jamajské reggae, kytaristou Keithem Levenem z The Clash a bubeníkem Jimem Walkerem a pod značkou Public Image (zpočátku bez Ltd.) začali produkovat o dost jinou muziku, než byly střemhlavé punkové šlehy jeho bývalé kapely.
Punk na debutu nazvaném polopaticky Public Image: First Issue ještě doznívá. Především titulní skladba by s jiným zvukem mohla klidně figurovat na Never Mind the Bollocks, v menší míře to platí i pro Low Life nebo Attack. Je to především první strana desky, která demonstruje radikální změnu Lydonových hudebních představ. Zvuk PiL se na ní vyznačuje pomalejšími tempy a výrazně repetitivní strukturou. Hned úvodní Theme nastolí surově hypnotickou atmosféru s ohlušujícím a podivně „zahuhlaným“ bušením Walkerových bicích, anarchistickou hlukařinou Leveneho kytary a Lydonovým jedovatým skučením, v níž je Wobbleho baskytara jediným konstruktivním prvkem.
Klíčové jsou skladby Religion II (předchází jí Religion I,... číst dále
Pro kultovní status Sex Pistols byla jejich krátká chaotická dráha požehnáním. Tahle kapela nebyla stavěná pro dlouhodobé fungování, jejím údělem bylo zazářit, rozvrátit co se dá a zhasnout. Jedině tak se mohla stát legendou. Nástupnická parta Johna Lydona Public Image Ltd. byla z jiného těsta. Ne, že by někdejšího Shnilého Jendu přestaly zajímat provokace a radikální postoje, ale v jeho nové skupině najednou šlo mnohem víc o hudební invenci a originalitu. Spojil se s baskytaristou Jah Wobblem, s nímž sdílel zaujetí pro jamajské reggae, kytaristou Keithem Levenem z The Clash a bubeníkem Jimem Walkerem a pod značkou Public Image (zpočátku bez Ltd.) začali produkovat o dost jinou muziku, než byly střemhlavé punkové šlehy jeho bývalé kapely.
Punk na debutu nazvaném polopaticky Public Image: First Issue ještě doznívá. Především titulní skladba by s jiným zvukem mohla klidně figurovat na Never Mind the Bollocks, v menší míře to platí i pro Low Life nebo Attack. Je to především první strana desky, která demonstruje radikální změnu Lydonových hudebních představ. Zvuk PiL se na ní vyznačuje pomalejšími tempy a výrazně repetitivní strukturou. Hned úvodní Theme nastolí surově hypnotickou atmosféru s ohlušujícím a podivně „zahuhlaným“ bušením Walkerových bicích, anarchistickou hlukařinou Leveneho kytary a Lydonovým jedovatým skučením, v níž je Wobbleho baskytara jediným konstruktivním prvkem.
Klíčové jsou skladby Religion II (předchází jí Religion I, Lydonova recitace stejného textu bez hudby) a Annalisa. Táhne je hypnotický rytmický vzorec s dominantní basovou linkou a energické kytarové riffy, působivě syrové ve své skřípavé roztřepenosti. V písních Low Life a Attack, které už byly natáčeny v časové i finanční tísni, má kytara mnohem fádnější, plošší zvuk. Nejexperimentálnější je ovšem závěrečná Fodderstompf s chemicky znějícím beatem, funkující basou, podivnými zvuky a především praštěnou skřítkovskou fistulí Jah Wobbleho opakující „We only wanted to be loved“. Tuhle ptákovinu PiL vlastně natočili hlavně proto, aby natáhli délku alba, ale paradoxně právě ona nejvíc naznačila, jak odvážných výbojů jsou do budoucna schopni.
Přestože po zvukové i stylové stránce není album právě konzistentní, stalo se milníkem v evoluci post-punku, široce rozprostřené a nejasně ohraničené škatulky, v níž bylo díky punkové neúctě k hudebním autoritám skoro všechno dovoleno. Už to nebylo je „no future“. Realita zůstávala nepřátelská, ale možnosti, jak ji hudebně reflektovat, se zmnožily a skýtaly vzrušující budoucnost plnou koncepčního i zvukového novátorství. Public Image Ltd. stáli u zrodu dalekosáhlých změn v rockové estetice.
Komentáře