Ploy se stále prezentují jako trio, na novince se ale mohou opřít o několik hostů. Zvuk a celkový výraz nahrávky "Její jméno je Ploy" je tak košatější, výrazněji se tu pracuje s lidským hlasem, což může dát vzniknout skladbě, jako je hned úvodní "Ptáci (se ztrácejí)", kterou svým vokálem a textem ozdobila dcera Tomáše Brauna - Laura. Písničkový formát nebyl pro kapelu dosud typický, ozdoby alba se v tomto případě dočkáme hned na jeho začátku. Pozornost vzbudí i druhý kus s výrazným vokálem: rytmicky hutná "Hassliebe", umně propojující temnotu se světlem. Inu, jako zrcadlo jejího názvu, spojující lásku s nenávistí.
Povědomější jsou Ploy třeba v houpavé, až funky, kompozici "Braunův pohyb", jež nabízí rockový tah i hravou nevyzpytatelnost, nebo naopak v poklidné "What If" spojující nervózní hru na činely i dialog piana s kytarou. Všemi skladbami prostupují výrazná barevnost, pečlivě nadávkované emoce i schopnost hledět na svou vlastní tvorbu s nadhledem.
Ten se ostatně odráží jak v názvech jednotlivých položek - viz "Hamiltonův manévr", tedy dávná porodní technika, nebo do nečekaného kontextu zasazená citace jistého samozvaného domácího gurua -, tak přímo v pojmenování alba a zařazení úryvku z rozhlasového pořadu, v němž se muzikanti snaží popsat hudbu svojí kapely. Závěrečná titulní skladba se tak rázem přenáší do jakési metaroviny. Úsměv může vyvolat i použití broukání devatenáctidenního synka bubeníka Ploy Bohdana... číst dále
Ploy se stále prezentují jako trio, na novince se ale mohou opřít o několik hostů. Zvuk a celkový výraz nahrávky "Její jméno je Ploy" je tak košatější, výrazněji se tu pracuje s lidským hlasem, což může dát vzniknout skladbě, jako je hned úvodní "Ptáci (se ztrácejí)", kterou svým vokálem a textem ozdobila dcera Tomáše Brauna - Laura. Písničkový formát nebyl pro kapelu dosud typický, ozdoby alba se v tomto případě dočkáme hned na jeho začátku. Pozornost vzbudí i druhý kus s výrazným vokálem: rytmicky hutná "Hassliebe", umně propojující temnotu se světlem. Inu, jako zrcadlo jejího názvu, spojující lásku s nenávistí.
Povědomější jsou Ploy třeba v houpavé, až funky, kompozici "Braunův pohyb", jež nabízí rockový tah i hravou nevyzpytatelnost, nebo naopak v poklidné "What If" spojující nervózní hru na činely i dialog piana s kytarou. Všemi skladbami prostupují výrazná barevnost, pečlivě nadávkované emoce i schopnost hledět na svou vlastní tvorbu s nadhledem.
Ten se ostatně odráží jak v názvech jednotlivých položek - viz "Hamiltonův manévr", tedy dávná porodní technika, nebo do nečekaného kontextu zasazená citace jistého samozvaného domácího gurua -, tak přímo v pojmenování alba a zařazení úryvku z rozhlasového pořadu, v němž se muzikanti snaží popsat hudbu svojí kapely. Závěrečná titulní skladba se tak rázem přenáší do jakési metaroviny. Úsměv může vyvolat i použití broukání devatenáctidenního synka bubeníka Ploy Bohdana Karáska, navždy otištěné do kusu "Bohoušek se modlí" - výsledek nabízí zároveň milou hravost i temnou znepokojivost.
"Její jméno je Ploy" přináší více barev a spoustu nosných nápadů. Debut přece jen nesl stopy oťukávání terénu. Na dvojce se formaci lépe daří vybudovat svůj vlastní svět - a buduje jej cíleně a cílevědomě. Na druhou stranu, první album mělo v sobě o něco více drzosti, dravosti, nevyzpytatelnosti - a díky tomu také o jeden stupínek na bodové škále více.
Novinka Ploy působí klidnějším a vyrovnanějším dojmem, jako celek se zdá více souladná. Dojem vzorkovníku schopností se tu už na mysl nevkrádá. Energie ale teče žilami nové hudební sbírky stále stejná - ba hravěji. Nyní se ale může opřít o pevnější břehy.
]]>
Komentáře