Kromě výše napsaného byly důležité i sólové odbočky hlavních aktérů Longital, přesněji společný projekt Shiny a Slava Solovice "Analemma", prvotina Mariána Slávky "vLáska", na které hostovala i Beata Hlavenková, a v neposlední řadě imaginární soundtrack Dano Salontaye "Startalker". Zmíněná "A to je všetko?" byla první spoluprací s Ondřejem Ježkem, na minulé "Divoko" se Marián více projevil autorsky. Všechny tyto prvky utvářely výslednou tvář "Mauny" (havajské slovo pro horu, případně čeleď afrických motýlů) a její téma ticha a jakéhosi vnitřního pokoje.
Během své hudební cesty si Longital vyzkoušeli mnohé - od koketování s elektronikou, ruchy a samply přes akustiku až po spojení s malým smyčcovým tělesem. Ondřej Ježek, coby fanoušek Talk Talk a Marka Hollise, vštěpil do "Mauny" minimalistické orchestrace, které doplňují rozkošatělou poetiku tvorby formace. Místy zde promlouvají náznaky avantgardnější variace na blues, sám Dano mluví o jakési poctě Mariánu Vargovi, a to zejména díky varhanovým ornamentům, které se nenápadně objevují napříč celou deskou. Další rovinou je Slávkova netypická hra na bicí a úderná a nepřehlédnutelná stylizace hry na klavír, který často udává tempo jednotlivých kompozic. Díky tomu všemu se tak Slávka stal plnohodnotnou součástí tohoto hudebního organismu.
"Mauna" je primárně akustické album plné dynamických zvratů se smyčci a dechy (až s jazzovým feelingem). Plný kontrast nálad ukazuje skladba... číst dále
Kromě výše napsaného byly důležité i sólové odbočky hlavních aktérů Longital, přesněji společný projekt Shiny a Slava Solovice "Analemma", prvotina Mariána Slávky "vLáska", na které hostovala i Beata Hlavenková, a v neposlední řadě imaginární soundtrack Dano Salontaye "Startalker". Zmíněná "A to je všetko?" byla první spoluprací s Ondřejem Ježkem, na minulé "Divoko" se Marián více projevil autorsky. Všechny tyto prvky utvářely výslednou tvář "Mauny" (havajské slovo pro horu, případně čeleď afrických motýlů) a její téma ticha a jakéhosi vnitřního pokoje.
Během své hudební cesty si Longital vyzkoušeli mnohé - od koketování s elektronikou, ruchy a samply přes akustiku až po spojení s malým smyčcovým tělesem. Ondřej Ježek, coby fanoušek Talk Talk a Marka Hollise, vštěpil do "Mauny" minimalistické orchestrace, které doplňují rozkošatělou poetiku tvorby formace. Místy zde promlouvají náznaky avantgardnější variace na blues, sám Dano mluví o jakési poctě Mariánu Vargovi, a to zejména díky varhanovým ornamentům, které se nenápadně objevují napříč celou deskou. Další rovinou je Slávkova netypická hra na bicí a úderná a nepřehlédnutelná stylizace hry na klavír, který často udává tempo jednotlivých kompozic. Díky tomu všemu se tak Slávka stal plnohodnotnou součástí tohoto hudebního organismu.
"Mauna" je primárně akustické album plné dynamických zvratů se smyčci a dechy (až s jazzovým feelingem). Plný kontrast nálad ukazuje skladba "Biele čiary" (ta vrcholí intermezzem v duchu bondovských soundtracků) a následná "Okolo a okolo", jež vaši mysl přenese do chvil poklidného lelkování kdesi na chalupě uprostřed lesa mimo rušivou civilizaci. "Slová" (tvořící pomyslnou dělící čáru mezi jednotlivými polovinami nahrávky) jsou asi nejtypičtějším představitelem současné podoby Longital. Shina i v těchto chvílích vede vokálně oduševnělou rozpravu, jež je nepřehlédnutelným poznávacím prvkem tvorby skupiny už od prvopočátků.
"Tématem desky jsem se začala zabývat, neb jsem si uvědomila, že ticho se ve mně rozšiřuje. Před deseti roky jsem se snažila stihnout všechno a stále mě poháněly nějaké vnitřní hlasy, co všechno je třeba ještě udělat, co chci a nechci, co mám nebo nemám ráda. Teď, když si sednu, uvědomím si, že velkou část tohoto šumu zaplnilo ticho, které mě podporuje v tom, že 'nemusím'," vysvětluje Shina cestu k "Mauně". Ta svým způsobem nabízí volné úvahy o tom, že nám chybí klid a rozvaha, že se často necháváme strhnout současnou hektičností a neumíme se pořádně zastavit, nadechnout a vytvořit si nadhled. Tyto myšlenkové indicie pak korespondují s hudebními tématy, která se chvílemi jen lehce tetelí, ale která se rovněž nebojí náhle změnit dynamiku.
"Mauna" tak představuje jakési uzavření jednoho cyklu. Longital znovu objevují své nadšení pro akustický zvuk. V "Len sme sa dívali" poodhalují, že jim není vlastní stát na jednom místě a jen se rozhlížet, že mají vnitřní nutkání posunovat svůj nadžánrový rozmach do nových forem. Jejich nový počin potřebuje svůj čas, ale následně odhalí všechny své skryté krásy.
P. S.: Longital představí album na krátkém českém turné, které vyvrcholí v sobotu 5. října v pražském Paláci Akropolis, kde jej formace společně s hostem Matejem Tkáčem pokřtí. Dalšími zastávkami jsou: 3. října Olomouc (Jazz Tibet Club), 4. října Česká Třebová (Modrý Trpaslík), 17. října Zlín (Zelenáčova šopa), 19. října Vsetín (3 Opice) a 28. října Brno (Kabinet Múz),
23.09.2019 - 15:38 | Acid3P
Longital sa od albumu A to je všetko? rozhodli zanevrieť na elektroniku a uberať sa akustickou formou. Áno, za ten čas opäť vycibrili už tak výnimočnú inštrumentálnu zručnosť, lenže ich tvorba je tak nejako...nudná. Povedal by som až akademicky nudná. Už predošlý album Divoko naznačoval výraznú zmenu zvuku aj feelingu a táto novinka ma len utvrdila v tom, že to podľa mňa nie je najsprávnejšia cesta. Albumu chýba veľký moment, chytľavá melódia, ktorú vedeli Longital vždy vytvoriť. Dano Salontay tentokrát nedostáva spevácky priestor, atmosféra je stále poetická, ale o dosť pochmúrnejšia, čo mi ale nevadí. Otravujú ma skôr "vargovské" vyrhany, ktoré sa objavujú naprieč celým albumom.