Hidden Orchestra - Dawn Chorus

Navštívená místa i prožité chvíle zůstávají skryty v naší paměti a k jejich vyvolání z hlubin mozku pomáhá vývojka vzpomínek, kterou může být pro každého něco jiného. Edinburský skladatel, producent a hudebník Joe Acheson ji objevil v ptačím zpěvu.

Začal ho proto nahrávat a začleňovat do detailních, až puntičkářských kompozic aktuální desky Dawn Chorus svého projektu Hidden Orchestra. Každá skladba je založena na jiném terénním záznamu, který je pro autora zvukovým otiskem minulosti, akustickou fotografií.

Nejen proto vyvolává album zvídavost. Zprvu totiž navíc citelně odskakuje od strhujícího a hutného debutu Night Walks i následující hravé desky Archipelago, vzápětí ale do ptačích trylků vtrhne povědomá, hypnotická baskytara následovaná explozivní, gradující elektronikou a údery bicích, perkusí i drumpadů. A skladby znovu ženou kupředu bohatě rozvětvené rytmy, v jejichž korunách se rozezpívávají nejen ptačí obyvatelé, ale i spousta elektroniky, smyčce, piano nebo klarinet, jehož klapky ve skladbách Still a Stone ovládá pražský experimentátor Floex.

Vlivů je tolik, že je chvílemi nemožné určit, jestli posloucháte soudobou kompozici, experimentální elektroniku, nu-jazz, postrock nebo drum and bass s etnickým dojezdem. Obavy z bloudění ve skrumáži stylů ovšem nejsou na místě. Do hlubin komplikovaných struktur vstupují přístupné melodie s osobitým, jazzově hřejivým charakterem, díky nimž není těžké procházet změtí všech zvuků a témat bez škobrtnutí. Snad jen patosu mají místy až příliš a mezi tóny se vkrádají stesk po ztracené mohutnosti debutového alba i myšlenka, jestli by nešel nějaký nápad v dlouhé stopáži lépe rozvést.

Jenže v momentech, kdy se všechny nástroje propojí do komplexního a funkčního celku, se všechny pochyby ztratí a zůstane jen fantasticky členitá hudba. Hudba vyrůstající z konkrétních vzpomínek, ale zároveň košatá, překvapivá a neočekávatelná. Kontrapunkt vzpomínek a fantazie, v němž se může odehrát cokoli.

Recenze vyšla v časopise Full Moon #77.