"Je to vlastně double album - napůl šíleně experimentální, napůl popové," popsala Claire Boucher své čtvrté album "Art Angels" a nutno podotknout, že velmi trefně. Grimes dříve platila za ztělesněné synonymum pro podivínskou, takřka neuchopitelnou hudbu, která pracovala především s náladou, zamlženými metaforami a téměř nerozluštitelnými vokály. Na svém Tumbleru však interpretka vždy dávala jasně najevo, že ač stojí zcela mimo hudební mainstream, dokáže jej bez závanu jakéhokoliv studu plně ocenit. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se její osobní inklinace k nejmasovějšímu popu připojí k její do této doby striktně nezávislé tvorbě. A takový okamžik právě nastal. Nebyla by to však Grimes, kdyby k celému tomu (dříve nemyslitelnému) juchání nepřidala olbřímí dávku invence a nekonvenčních postupů. A také pro ní tolik typické divnosti.
Když začne zpívat o motýlovi, co prolítá nad amazonským pralesem a sleduje kácení stromů, a při tom všem hraje taneční elektropop toho nejlíbivějšího ražení, ukáže se, že tato kanadská interpretka nezná žádné limity. Tím spíš, když jen chvíli před tím na stejné nahrávce zazní tvrdý tchajwanský rap v podání tamní hvězdy Aristophanes. "SCREAM" oproti "Butterfly" nabízí temné beaty, hororovou atmosféru, a přitom rezonuje se zbytkem skladeb zcela funkčně. Mohou za to i použité kytarové riffy, které jsou na albu zastoupeny až překvapivě často. Výrazně prostupují většinu nových skladeb, a to někdy i... číst dále
"Je to vlastně double album - napůl šíleně experimentální, napůl popové," popsala Claire Boucher své čtvrté album "Art Angels" a nutno podotknout, že velmi trefně. Grimes dříve platila za ztělesněné synonymum pro podivínskou, takřka neuchopitelnou hudbu, která pracovala především s náladou, zamlženými metaforami a téměř nerozluštitelnými vokály. Na svém Tumbleru však interpretka vždy dávala jasně najevo, že ač stojí zcela mimo hudební mainstream, dokáže jej bez závanu jakéhokoliv studu plně ocenit. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se její osobní inklinace k nejmasovějšímu popu připojí k její do této doby striktně nezávislé tvorbě. A takový okamžik právě nastal. Nebyla by to však Grimes, kdyby k celému tomu (dříve nemyslitelnému) juchání nepřidala olbřímí dávku invence a nekonvenčních postupů. A také pro ní tolik typické divnosti.
Když začne zpívat o motýlovi, co prolítá nad amazonským pralesem a sleduje kácení stromů, a při tom všem hraje taneční elektropop toho nejlíbivějšího ražení, ukáže se, že tato kanadská interpretka nezná žádné limity. Tím spíš, když jen chvíli před tím na stejné nahrávce zazní tvrdý tchajwanský rap v podání tamní hvězdy Aristophanes. "SCREAM" oproti "Butterfly" nabízí temné beaty, hororovou atmosféru, a přitom rezonuje se zbytkem skladeb zcela funkčně. Mohou za to i použité kytarové riffy, které jsou na albu zastoupeny až překvapivě často. Výrazně prostupují většinu nových skladeb, a to někdy i v podobě dominantní linky. "Kill V. Main" má blízko k mnohovrstevnému tanečnímu rocku (jakkoliv zvláštně tahle kombinace zní) a možná nejednoho posluchače nechá vzpomenout na tvorbu Die Antwoord. Do strun hrábne i energická "Artangels", v níž škodlivinami otrávení andělé roní otrávené slzy, nebo výborná "Pin".
Tady však pestrost čtrnáctipoložkové kolekce nekončí. Dojde i na zběsilé elektro-country "California", které vzdáleně připomíná hit "Not Fair" Lily Allen, či introvertní písničkářskou vložku "Life In The Vivid Dream". K Taylor Swift by zase šla přirovnat singlová hitovka "Flesh Without Blood" s geniálně chytlavým refrénem. Právě v této písničce je zřejmě nejvíce cítit, kam až se Claire ve své kariéře posunula. Na předchozí "Visions" by zmíněný singl pravděpodobně působil jako nepatřičná komerční přestávka v psychedelickém setu jakési ultraindie umělkyně, tady však funguje zcela bez chyby.
Pravý vrchol pak přichází s "Venus Fly", v níž svým rapováním vypomáhá Janelle Monáe, zcela nepravděpodobný host nahrávky. Dunivé beaty a sebevědomý text v songu s neomylnou gradací ukazují, že Grimes dokáže napsat skladby skutečně epickým rozměrů. Nikoho zřejmě nepřekvapí, že i tentokrát je pod albem podepsána výlučně ona sama, čímž dokazuje svůj obrovský tvůrčí talent. Kromě toho samozřejmě vytvořila i cover a režírovala klip ke zmiňovanému singlu.
Mnohostranné nadání mladé Kanaďanky je důkazem výjimečnosti její čtvrté desky. Kdo říká, že pop nemůže být svérázným uměním? Že nedokáže nabídnout zajímavé přesahy? Grimes jde proti těmto předsudkům s arzenálem hudebních zbraní a do země zadupává všechny zahořklé hatery, kteří nepřijímají její posun v žánrovém směřování. Album "Art Angels" si pro své mistrovství ve všech ohledech zaslouží jedině obdiv. A na tom nic nezmění ani jeho nečekaná přístupnost.
Komentáře