Gracie Adams zaujala již svými EP "Minor" z roku 2020 a o rok mladším "This Is What It Feels Like". Na ploše několika písní ukázala, že je i na svůj věk vyzrálou a osobitou umělkyní se schopností kombinovat těžké texty s jemným indie popem. Ale teprve na plnohodnotném debutu přesvědčuje, jaká síla v ní dřímá. Zvlášť když se obklopí vhodnými spolupracovníky.
Album stejně jako druhé EP produkoval Aaron Dessner, který stál za "Folklore" a "Evermore" od Taylor Swift a i do téhle nahrávky otiskl svůj úspěšný rukopis. V lecčem se totiž vyznění debutu s oběma zmíněnými počiny podobá.
Dessner se ostatně kromě producentské práce na "Good Riddance" podílel i autorsky a je společně podepsán pod částí skladeb. Výsledkem je sbírka dvanácti písní s velice jímavými a vážnými texty o dospívání, zlomeném srdci a hledání sebe sama. Nabízí svěží vhled do života mnohdy nešťastné dívky, která přes ochrannou auru známých rodičů řeší stejné problémy jako každý jiný.
Ukazuje to hned v úvodní, kouzelně magické "The Best", ve které si připouští své vlastní chyby a obratně se s nimi vypořádává: "Lhala jsem si do obličeje dvacetkrát za den. Byla to moje malá podivná závislost."
K autenticitě vyznění pomáhá i její vokál. Je medově čistý a v posluchači vyvolává pocit, že vlastně nechcete, aby na vás přestala promlouvat. Její projev je přirozený a nenucený. Chybějí popově afektované kreace nebo přearanžované efekty, a i to dělá... číst dále
Gracie Adams zaujala již svými EP "Minor" z roku 2020 a o rok mladším "This Is What It Feels Like". Na ploše několika písní ukázala, že je i na svůj věk vyzrálou a osobitou umělkyní se schopností kombinovat těžké texty s jemným indie popem. Ale teprve na plnohodnotném debutu přesvědčuje, jaká síla v ní dřímá. Zvlášť když se obklopí vhodnými spolupracovníky.
Album stejně jako druhé EP produkoval Aaron Dessner, který stál za "Folklore" a "Evermore" od Taylor Swift a i do téhle nahrávky otiskl svůj úspěšný rukopis. V lecčem se totiž vyznění debutu s oběma zmíněnými počiny podobá.
Dessner se ostatně kromě producentské práce na "Good Riddance" podílel i autorsky a je společně podepsán pod částí skladeb. Výsledkem je sbírka dvanácti písní s velice jímavými a vážnými texty o dospívání, zlomeném srdci a hledání sebe sama. Nabízí svěží vhled do života mnohdy nešťastné dívky, která přes ochrannou auru známých rodičů řeší stejné problémy jako každý jiný.
Ukazuje to hned v úvodní, kouzelně magické "The Best", ve které si připouští své vlastní chyby a obratně se s nimi vypořádává: "Lhala jsem si do obličeje dvacetkrát za den. Byla to moje malá podivná závislost."
K autenticitě vyznění pomáhá i její vokál. Je medově čistý a v posluchači vyvolává pocit, že vlastně nechcete, aby na vás přestala promlouvat. Její projev je přirozený a nenucený. Chybějí popově afektované kreace nebo přearanžované efekty, a i to dělá z desky plynulou plavbu, kde chcete být přítomni. Opět je to signifikantní rukopis Dessnera, který tuhle cestu ukázal nejen svým The National, ale právě také Taylor Swift. V obou případech byla jeho práce odměněna cenou Grammy.
Celé album je autorsky velice silné. Zaujme barově lehce taneční "Full machine", folkově intimní "I should hate you" s přívětivým kytarovým doprovodem a neméně líbivá "This is what the drugs are for". Nezpochybnitelnými hity jsou ovšem singlovky "I know it won't work" a "Where do we go now?", které velice dobře reprezentují náboj celé kolekce a ukazují to nejlepší z hlasových kreací zpěvačky.
"Good Riddance" je vážně dobrý debut. Gracie Abrams s Aaronem Dessnerem na něj připravili silné texty, jednoduché aranže postavené na nenápadné elektronice a kytaře a do hlavní role obsadili především kouzelný vokál muzikantky, která se snad do budoucna na hudební scéně neztratí. ]]>
Komentáře