Hned v úvodu musím poznamenat, že střídání rodného jazyka s angličtinou na jednom albu nemám osobně rád. Způsobuje jistou roztříštěnost a nejednotnost výsledného díla, které pak působí jako slepenec dvou jiných. Nevadí mi bonus v podobě poslední cizojazyčné skladby, ale takovéto vzájemné prokládání kazí celou atmosféru, a posluchač se tak nemá šanci do nahrávky ponořit. Teď už ale bez předsudků k samotné kolekci.
Na Dorotě Nvotové je sympatická její všestrannost. Neberu-li v potaz mimohudební aktivity, tak si sama dokázala nejen napsat texty a složit k nim hudbu (nebo opačně), ale zvládla i produkci celého alba. Jak jsem zmínil, celé bylo nahráno v Nepálu spolu s místními hudebníky, mezi nimiž se objevil i kytarista asi nejznámější tamější skupiny The Edge Bishnu Gurung. Celé je to sice moc pěkné, ale nabízí se otázka, zda dokázala při vší samostatnosti a všestrannosti docílit alespoň minimální nutné objektivity a odstupu. Tuto funkci, jak víme, zastává většinou producent. Velké dobrodružství tak začíná mít mírné trhliny. Dorotě se totiž, ke vší škodě, nadhled získat nepodařilo.
Úvodní "Cesta" nezní vůbec špatně, i když žádný hit z ní asi nebude, to však zpěvačka snad ani nechtěla. Má slušnou gradaci i melodii, ale něco jí k dokonalosti a oddělení od průměru stejně chybí. Druhá pozitivně nabitá, ovšem velmi špatně anglicky nazpívaná "Cornflakes" má příjemný letní energický feeling, ale opět jako by byla zatažená... číst dále
Hned v úvodu musím poznamenat, že střídání rodného jazyka s angličtinou na jednom albu nemám osobně rád. Způsobuje jistou roztříštěnost a nejednotnost výsledného díla, které pak působí jako slepenec dvou jiných. Nevadí mi bonus v podobě poslední cizojazyčné skladby, ale takovéto vzájemné prokládání kazí celou atmosféru, a posluchač se tak nemá šanci do nahrávky ponořit. Teď už ale bez předsudků k samotné kolekci.
Na Dorotě Nvotové je sympatická její všestrannost. Neberu-li v potaz mimohudební aktivity, tak si sama dokázala nejen napsat texty a složit k nim hudbu (nebo opačně), ale zvládla i produkci celého alba. Jak jsem zmínil, celé bylo nahráno v Nepálu spolu s místními hudebníky, mezi nimiž se objevil i kytarista asi nejznámější tamější skupiny The Edge Bishnu Gurung. Celé je to sice moc pěkné, ale nabízí se otázka, zda dokázala při vší samostatnosti a všestrannosti docílit alespoň minimální nutné objektivity a odstupu. Tuto funkci, jak víme, zastává většinou producent. Velké dobrodružství tak začíná mít mírné trhliny. Dorotě se totiž, ke vší škodě, nadhled získat nepodařilo.
Úvodní "Cesta" nezní vůbec špatně, i když žádný hit z ní asi nebude, to však zpěvačka snad ani nechtěla. Má slušnou gradaci i melodii, ale něco jí k dokonalosti a oddělení od průměru stejně chybí. Druhá pozitivně nabitá, ovšem velmi špatně anglicky nazpívaná "Cornflakes" má příjemný letní energický feeling, ale opět jako by byla zatažená imaginární ruční brzda. Třetí "Tma" je opravdu už slabou záležitostí, která nemá hudebně posluchači vůbec co říct. A to i přes jemné jazzové nuance.
Nevím, zda za to může horší zvuk, či je to skutečně její jazyková indispozice, ale Dorota se měla raději držet rodné slovenštiny, která jí do pusy sedí o dost lépe. I když nejsem nijak zdatný angličtinář, angličtina Doroty mě stále nepříjemně rušila. V případě skladby "Hippie" je to třeba velká škoda, neboť se jedná jinak o jeden z nejzajímavějších kousků na novince. Naopak následující "Les" může zaujmout snad jen pěkným textem.
A se zbytkem skladeb je to víceméně pořád stejné - buď špatná angličtina, nebo prázdná hudební schránka. I tak se tu najdou světlejší místa jako písnička "U babky". To je ale tak vše, co by se dalo z novinky "Just!" vypíchnout. Pak už se jedná jen o podprůměrné, rychle zapomenutelné skladby. Nahrávání v daleké cizině ještě neznamená, že je samotná tvorba světová, to možná sympatická zpěvačka opomenula.
Komentáře