Defeater - Abandoned
Tracklist
- 01. Contrition (2:58)
- 02. Unanswered (2:31)
- 03. December 1943 (2:54)
- 04. Spared in Hell (2:01)
- 05. Divination (3:29)
- 06. Borrowed & Blue (3:27)
- 07. Penance (2:38)
- 08. Remorse (3:08)
- 09. Pillar of Salt (2:17)
- 10. Atonement (3:29)
- 11. Vice & Regret (4:32)
Průměr hodnocení
Poslední hodnocení
řadové album
2015
další alba
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
05.10.2015 - 12:46 | Sebadoh
Lidé, kterým se toto líbí
Má smysl, abych tady po každém albu tuhle kapelu pořád chválil? A je tady vůbec někdo, kdo poslouchá současné moderní hardcore a tuhle kapelu přesto nezná? Troufám si tvrdit že ne, neboť Defeater jsou v téhle branži současná špička a jedna z neprogresivnějších kapel tohoto stylu. Čtyři alba, čtyři rozdílný desky a čtyřikrát zásah vždy do černého.
A teď tedy něco k samotné desce. Hlavní rozdíl oproti Letters Home (ale vlastně i všem předchozím) je tempo téhle nahrávky. Zatímco Letters Home byla jejich nejagresivnější a nejrychlejší deska, Abandoned je na tom přesně naopak. Snad půlka alba se nese vyloženě v pomalém (stále se ovšem bavíme o hardcore) tempu. Při starém naopak zůstává naléhavý Derekův zpěv, skvělá produkce a koncepční struktura celého alba. Textově se tak opět motáme okolo chlapíka navrátivšího se z války. Vše tentokrát začíná modlitbou k svaté Marii a pak už se opět vrtáme v nitru osamělého chlápka, který nemůže najít odpovědi na otázky a odpuštění. A zatímco motivem a zároveň takovým průvodcem na minulé desce bylo, že „všechno co vidím, je ten hajlzl ve mně", tentokrát nás provází motiv „odpusť mi Otče, jsem hříšník“. Řekl bych, že pro celou desku je typickým songem klipovka Spared in Hell. Tahle skladba začne v duchu minulý desky, aby se zhruba někde v půli zlomila do pomalého tempa. Mimochodem, u téhle klipovky se mi na youtube líbí komentář jednoho uživatele, který to hodnotí slovy, že „Defeater mají skutečně rádi válku a cigarety“. Notyvole, to je přesný a já jenom dodávám, že 2. světovou a Lucky Strike :-) Celá nahrávka nemá slabé místo, přesto tradičně to nejlepší přichází nakonec. Vice & Regret je totiž tou největší kvintesencí veškerého zmaru a já se na jejím konci nacházím s kapesníkem v ruce.
Defeater se tak i se čtvrtým albem podařilo posunout hranice melodického hardcore zase o kus dál. Tleskám a už teď se těším na další zářez (na pažbě samopalu z 2. světové války).