All Pigs Must Die - Hostage Animal

Vzduch slepenej seškvařeným voskem, šlapu chladnou vodu, dejchám horkej tér. Podzim otevírá svý rachitický rána a hostí unaveně rozšafný večery. S nepřítomným pohledem a prstem přilepeným na zápěstí měří potrhanej srdeční tep.

All Pigs Must Die nejsou tak „okázalý“ all star band jako Killer Be Killed – bez zbytečného kalkulu, prostě jen upachtěný, šlachovitý hardcore metal s nadsázkou a k tomu Ben Koller jako společný jmenovatel. Poté, co už letos bědoval s Mutoid Man a souběžně našel zbrusu nový soumrak v Converge, servíruje po boku Kevina Bakera a spol. očekávanou dávku hladové bezprostřednosti.

Bleskurychlá separace průtokových poznatků, úvodní Hostage Animal šlape ve stejně somatickém tempu jako skladba Serious Business od screamo violence ansámblu United Nations, ve kterém byl svého času Ben Koller taky namočený. All Pigs Must Die ve své podstatě přebírají mustr předcházející Nothing Violates This Nature, přímočaře rozkročení mezi hardcorem, thrashem a groove metalem, občas atmosféricky pohroužení do jednoduchého sludge. Plíživou Meditation of Violence rozčísnou až kytarová sólíčka, Blood Wet Teeth by slušela i devadesátkovým Ministry a Moral Purge je zas přesně ten punk, který si nikdy neoblíkne džísku. Tíha táhne, tamtamy tupí strach a prasata musí žít!

Se svým předchůdcem sice Hostage Animal vlastně ztratila jakýkoliv moment překvapení a působí trochu víc jako konstrukt. Přesto netupí hranu, řeže, pálí, se zběsilostí v krvi, až na krev. Na každou svini se prý vaří voda, ale All Pigs Must Die rozhodně nevaří z vody. Každé žánrové klišé podávají tak, že si ho lze užít, jako by to bylo vůbec poprvé. Láska v propoceném tričku, láska s koulí u nohy.

Recenze vyšla v časopise Full Moon #80.