Každá zlatá éra jednou skončí. Ale to, co přichází po ní, ještě nemusí nutně být setrvalým úpadkem směřujícím k absolutní vyšeptalosti. V kariéře Rolling stones bývá obecně za takový zlom považováno právě album Goats Head Soup. A pokud budeme vyznávat myšlenku, že Stones byli odjakživa nejlepší v neučesaném křížení rock'n'rollu, blues a country podle vlastních receptur, pak se to, co vyplodili v období mezi alby Beggars Banquet a Exile on Main St., bude skutečně jevit jako už nikdy nepřekonané.
Jenže na následující léta jejich tvorby nemůžeme pohlížet jako na snahu zopakovat úspěch na stejném hřišti, ale jako na stadium hledání nových cest a pokusů reflektovat nové hudební vlny při zachování vlastní identity. To je vždycky ošemetné, ale i když se při tom Rolling Stones dařilo tu více, tu méně, tvář si vždycky zachovali a skvělých písní ještě napsali požehnaně. Ano, z rozjívených chuligánů s matrošem po kapsách se pomalu stávaly zhýralé celebrity obšťastňující pravidelně svět mamutími turné, ale muzikantský cit jim sláva ani drogy nesebraly.
Goats Head Soup se vyznačuje znatelně uhlazenější produkcí, než předchozí fenomenální dvojalbum. Zvuk je nablýskanější, méně dirty, ale také dává vyniknout pestrosti jednotlivých skladeb. Méně je slyšet slide kytara, zato souhlasně s dobovými zvyklostmi často kňourá wah wah pedál. Černá muzika zůstává nadále hlavním zdrojem inspirace, ale pozornost kapely (a je dobře známo, že... číst dále
Každá zlatá éra jednou skončí. Ale to, co přichází po ní, ještě nemusí nutně být setrvalým úpadkem směřujícím k absolutní vyšeptalosti. V kariéře Rolling stones bývá obecně za takový zlom považováno právě album Goats Head Soup. A pokud budeme vyznávat myšlenku, že Stones byli odjakživa nejlepší v neučesaném křížení rock'n'rollu, blues a country podle vlastních receptur, pak se to, co vyplodili v období mezi alby Beggars Banquet a Exile on Main St., bude skutečně jevit jako už nikdy nepřekonané.
Jenže na následující léta jejich tvorby nemůžeme pohlížet jako na snahu zopakovat úspěch na stejném hřišti, ale jako na stadium hledání nových cest a pokusů reflektovat nové hudební vlny při zachování vlastní identity. To je vždycky ošemetné, ale i když se při tom Rolling Stones dařilo tu více, tu méně, tvář si vždycky zachovali a skvělých písní ještě napsali požehnaně. Ano, z rozjívených chuligánů s matrošem po kapsách se pomalu stávaly zhýralé celebrity obšťastňující pravidelně svět mamutími turné, ale muzikantský cit jim sláva ani drogy nesebraly.
Goats Head Soup se vyznačuje znatelně uhlazenější produkcí, než předchozí fenomenální dvojalbum. Zvuk je nablýskanější, méně dirty, ale také dává vyniknout pestrosti jednotlivých skladeb. Méně je slyšet slide kytara, zato souhlasně s dobovými zvyklostmi často kňourá wah wah pedál. Černá muzika zůstává nadále hlavním zdrojem inspirace, ale pozornost kapely (a je dobře známo, že hlavně Jagger se snažil očichávat nová teritoria) se obrací k jejím modernějším variantám, především k funku. Jeho ozvěny jsou zatím spíše nesmělé, ale v peckách Dancing with Mr. D nebo Doo Doo Doo Doo Doo (Heartbreaker) rozpoznatelné.
V repertoáru skupiny se zabydlují žánrově neurčité ploužáky, z nichž Coming Down Again (zpívaná Richardsem) a Winter trochu koketují s ušlechtilou nudou, ale Angie si po právu zajistila místo v síni slávy rockových balad. Ústup od přímočarého tahu na branku ale není zdaleka plošný. Máme tu i šťavnaté odvazy jako dravý country rock Silver Train nebo závěrečnou rock'n'rollovou šlehu Star Star, která by se paradoxně hodila spíš jako otvírák namísto valivé Dancing with Mr. D.
Dojem z alba není tak euforický jako u Exile..., ale když se srovnáme s tím, že Stones zkrátka hnuli kormidlem, není na té desítce songů moc k hanění. V tvůrčím soukolí kapely se sice už začínají projevovat odstředivé tendence a tým už není tak jednomyslný jako dřív, ale především Jaggerovi čerstvé stylové ingredience svědčí. Jako zpěvák zase o něco povyrostl, v Doo Doo Doo Doo Doo (Heartbreaker) za doprovodu ostrých dechů řádí jako o život, zatímco Angie podává s nebývale procítěnou něhou. I když je na místě v porovnání s přechozí albovou sérií trochu šetřit se superlativy, Goats Head Soup není něčím, z čeho by Rolling Stones museli skládat reparát.
Komentáře