ZZ Top - Mescalero
Tracklist
- 1. "Mescalero" 3:50
- 2. "Two Ways to Play" 4:15
- 3. "Alley-Gator" 3:47
- 4. "Buck Nekkid" 3:02
- 5. "Goin' So Good" 5:34
- 6. "Me So Stupid" (Gibbons, Joe Hardy, Gary Moon) 3:33
- 7. "Piece" 4:19
- 8. "Punk Ass Boyfriend" 3:05
- 9. "Stackin' Paper" (Gibbons, Hardy) 2:58
- 10. "What Would You Do" 3:03
- 11. "What It Is Kid" (Gibbons, Dusty Hill, Frank Beard) 4:13
- 12. "Que Lastima" 4:24
- 13. "Tramp" (Lowell Fulson, Jimmy McCracklin) 5:12
- 14. "Crunchy" 3:13
- 15. "Dusted" 3:55
- 16. "Liquor" 3:22
Průměr hodnocení
60.00 %
Poslední hodnocení
60 %
50 %
70 %
60 %
60 %
60 %
70 %
60 %
50 %
60 %
řadové album
2003
další alba
typ alba:
všechna alba /
řadové album
/ EP a singly
/ živé album
/ kompilace
/ soundtrack
/ DVD/video
/ kolaborace
/ mixtape
78.00%
84.00%
96.67%
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Audiotéka
Buďte první s touto deskou v audiotéce.
27.09.2023 - 3:29 | Meca76
ZZ Top môžete obviniť, no s týmto dielom sa rozhodne nepozerali do hitparád. Objemné a zvláštne, skreslené a rozmazané gitary a vokály, nie veľmi chytľavé, vďaka čomu úplne zabudnete na ich geniálne 80. roky.
14.02.2012 - 12:27 | Akana
Zvukový model, s nímž ZZ Top přišli v polovině devadesátých let, zůstává zachován, takže znovu slyšíme jejich dřevní bluesové kořeny obalené v modernistickém hávu plném zvukových deformací, zfuzzované basy, elektronických beatů a jiných studiových skopičin. Tahle fazóna jim třeba na albu Rhythmeen velmi slušela přestože písně nebyly z nejsilnějších. Mescalero se už ale ve zvukovém experimentování utápí příliš a jelikož ani tentokrát se po skladatelské stránce moc nedařilo, vzniká dojem, že veškerá energie kapely padla právě jen na vyšperkování aranží a songwriting na tom tratí. Kolekce je to docela pestrá, vousáči se inspirovali hard rockem, tex-mexem nebo country (What Would You Do) a jsou tu i klasičtěji znějící boogie kousky jako Buck Nekkid nebo Dusted, rytmicky nakopnutá What It Is Kid nebo dusné couráky Goin´ So Good a Que Lastima. Máloco se ale opravdu třpytí, převažuje dojem rozháranosti. Gibbonsovo neurvalé riffování se ztrácí v přebasované zvukové džungli a muzika tím ztrácí tah. Obdivuji, jak originálně ZZ Top dokázali zkombinovat svůj tradiční fundament s výdobytky taneční scény, ale na téhle desce to už nějak přestává fungovat.