Chokebore - Falls Best [EP]

Chokebore patří s trochou nadsázky mezi kapely, které nikdo kromě „pár lidí“ ve Francii a Česku. Původně havajský indie objev, turné s Nirvanou, tři desky u Amphetamine Reptile... a stejně nakonec paběrkují po Evropě, protože v Americe neexistují, a v rámci reunionu pro prachy si říkají o přemrštěné honoráře tam, kde je dostanou (Francie). Frontman objíždí stejná města vlakem se svojí sólovou tvorbou a mimo turné pobývá v bytech svých milenek, rozesetých po celém Starém kontinentě. Škoda je to zejména v roce 2011, kdy je potenciální úspěch na scéně (internetu) limitován tím, jestli umíte nebo neumíte pověsit svoji desku na bandcamp. Termín „neprávem přehlížená“ kapela už není žádné měřítko kvality.

Pětiskladbové EP Falls Best vyšlo na 12” vinylu u francouzského labelu Vicious Circle tento podzim a kapela vyrazila na větší podzimní turné. Skvělé na nové nahrávce je, že obsahuje pět skladeb o celkové délce čtvrt hodiny, a další výhodou, že pokud jste fanoušky melancholičtějších poloh kapely v duchu alba Black Black a zároveň sólových desek Troye von Balthazara (především poslední How to Live on Nothing), bude se vám nový materiál líbit. Byť hudebně v lepším případě jen renovují zvukové standardy desek z 90. let a textově je Troy buď rafinovanější, nebo jednodušší (přestože hudební kontext dokáže zázraky, jako básník Troy ve skladbách Awesome nebo Joy příliš nevyniká).

Novinka má několik momentů, které, aniž by sázely na efekt nostalgie, připomenou to nejlepší, co Chokebore ze svého arzenálu hořkosladkých a sentimentálních nápadů kdy nabídli. Navíc bez zdlouhavého entrée, rovnou na solar. Playlist koncertního programu to sice nepokryje (a pokud vzpomeneme na poslední pražské vystoupení, jemný a „měkký“ zvuk Falls Best v kontrastu noiserockové show minimálně překvapí) a nadčasovost není doménou žádné krátké desky, ale jako reminder pozůstalým fanouškům funguje Falls Best dobře.

vyšlo ve Full Moonu #19 (zkráceno)