The Beatles - The Beatles (The White Album)
Tracklist
- 01. Back In the U.S.S.R. (2:42)
- 02. Dear Prudence (3:55)
- 03. Glass Onion (2:17)
- 04. Ob-La-Di, Ob-La-Da (3:08)
- 05. Wild Honey Pie (0:52)
- 06. The Continuing Story of Bungalow Bill (3:14)
- 07. While My Guitar Gently Weeps (4:45)
- 08. Happiness Is a Warm Gun (2:44)
- 09. Martha My Dear (2:28)
- 10. I'm So Tired (2:03)
- 11. Blackbird (2:18)
- 12. Piggies (2:04)
- 13. Rocky Raccoon (3:33)
- 14. Don't Pass Me By (3:50)
- 15. Why Don't We Do It In the Road? (1:41)
- 16. I Will (1:45)
- 17. Julia (2:54)
- 01. Birthday (2:42)
- 02. Yer Blues (4:00)
- 03. Mother Nature's Son (2:48)
- 04. Everybody's Got Something to Hide Except Me and My Monkey (2:24)
- 05. Sexy Sadie (3:15)
- 06. Helter Skelter (4:29)
- 07. Long, Long, Long (3:06)
- 08. Revolution 1 (4:15)
- 09. Honey Pie (2:41)
- 10. Savoy Truffle (2:54)
- 11. Cry Baby Cry (3:02)
- 12. Revolution 9 (8:22)
- 13. Good Night (3:11)
Průměr hodnocení
Poslední hodnocení
Bezejmenné dvojalbum, označované podle minimalistického obalu jako Bílé, vešlo, podobně jako předchozí Seržant, nejen do historie, ale vlastně i do hudebně publicistické terminologie. Když se dnes o nějakém interpretovi řekne, že natočil svoje "bílé album", víme, co měl autor výroku na mysli: že se daný umělec stylově, výrazově i kvantitativně rozpřáhl do zatím největší šíře a pokusil se vyložit všechny možné trumfy na jedné ploše. Když (až příliš) často citovaní Pejsek s Kočičkou vařili svoje "bílé album", nedopadlo to pro konzumenta dobře. Když Fab Four v roce 1968 zakládali tuto tradici, byl to ovšem jiný, podstatně zdařilejší případ. A přitom ta pestrobarevnost, kterou se třicetipísňová kolekce vyznačuje, nebyla pro skupinu utkvělým cílem. Vyplynula při nahrávání jaksi mimoděk a vlastně byla spíš neblahým znamením počínajícího rozkladu vnitrokapelních vztahů.
Když si uvědomíme, že Beatles se ve studiu jen zřídka vyskytli v plném počtu a lezli si stále více na nervy, začíná to dávat smysl. Dvojalbum pak skutečně zní jako kompilace dvou sólových desek a jednoho EP (George Harrison protlačil na každou ze čtyř stran jen po jedné písni). Kolektivní entuziasmus, který byl ještě na Seržantovi cítit, se drobí na prvočinitele a každý si začíná hrát na vlastním písečku, ačkoliv kredity i nadále označují dvojici Lennon-McCartney za kompaktní autorský tandem. Ale nějakým zázrakem to všechno perfektně drží pohromadě a chladnoucí... číst dále
řadové album
1968
100 %
další alba
70.00%
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
04.10.2023 - 7:36 | Meca76
Na bielom dvojalbume sa The Beatles odvrátili od svojho psychedelického a barokového popového obdobia v prospech toho, aby v podstate robili čokoľvek, na čo sa v daný moment cítili, či už to bolo blues, country, rock, ska, folk, reggae, jazz, funk, pop, soul, music hall, prog, boogie alebo úplne avantgardné elektronické zvukové plochy.
PS: Prečo nevynechať aspoň 20 minút slabšieho materiálu? Škoda, bol by dvoj album určite na vyššej úrovni!
03.10.2023 - 12:47 | Apache
Kdybyste měli vybrat jen jedno jediné album Beatles, které by to bylo? Na tuhle otázku mám okamžitou odpověď: White Album, samozřejmě. Je to nejdelší řadovka, jakou kdy vydali: dvě LP, 30 skladeb, více než hodina a půl muziky... Většinou velmi dobré muziky, místy až geniální. Jeden český publicista kdysi napsal, že je to album typu "každý pes, jiná ves". Ale to je v pořádku, já mám rád pestrost. A Bílé dvojalbum nabízí největší množství variant hudby Beatles ze všech jejich řadových desek. Máme tu heavy metalový song, country písničku, syrové blues, bublegumovou juchačku, silnou baladu, divoký rock 'n' roll, psychedelickou kompozici, folkovou píseň, rozvernou šantánovku, hippie song, dětskou písnićku, zvrhlou písničku, klasizující motivy, party vyřvávačku, zasněné plochy, melancholii i rachot, veselí i smutek, retro, progresivní experiment, hard rock, pop, akustické kytary, ohulené kytary i smyčcový orchestr. Najdete tu skoro všechno, ale podstatné je, že velkou část z těch třiceti položek tvoří věci, které mají moc omotat si posluchače kolem prstu. Rok 1968 byl po všech stránkách výjimečný, silný rok, na jaký se nezapomíná. A Beatles během něj nahráli a vydali výjimečné a silné album, které nebude zapomenuto jakbysmet... A teď otázka č. 2. Kdybyste měli z Bílého alba vybrat jen 5 písní, které by to byly? Ano, je to zákeřný dotaz - já bych jich totiž vybral minimálně 15. Ale když už jsem si takhle zavařil, tak určitě tyhle: Helter Skelter (!!!), Cry Baby Cry, Back In the U.S.S.R., I'm So Tired a.... Everybody's Got Something to Hide Except Me and My Monkey. (Čekali jste, že tam bude třeba While My Guitar Gently Weeps? No tak ta je taky moc dobrá, samozřejmě.) A teď výtky. Je to sice trochu blbé, vytýkat něco jednomu z nejlepších rockových monumentů všech dob, ale skoro nic na světě není bez nějakého toho fuflíčku na kráse, jak by řekli Monty Pythoni. Takže moje výtka směřuje k Revolution 1. Já mám totiž ze všech tří (aspoň si myslím, že jsou tři) beatlesáckých Revolucí nejradši tu singlovou, bez čísla. To je podle mě nejlepší a nejnářezovitější podoba toho songu. A ta tu bohužel není. Taky bych se asi obešel bez některých těch kratších, tišších kousků, jako je Blackbird nebo Julia; možná bych oželel i Ringovo Don't Pass Me By... A to je všechno. Takže, nejlepší album Beatles? Pro někoho je to Seržant, pro jiného Abbey Road, ale myslím, že nás, kteří máme na prvním místě White Album, taky nebude zrovna málo.
19.10.2022 - 10:20 | Acid3P
Nesporne veľmi odvážny, inovatívny a na niektorých miestach aj tvrdý album. Je to ako nekonečná objavná cesta nových kompozičných pristupov. Album však treba hodnotiť ako celok a žiaľ pri počte 30. skladieb sa nachádza príliš veľa vaty, ktorá degraduje celý zážitok. Beatles však naplno ukazujú akými extrémne talentovanými hudobníkmi boli, a že vo svoj prospech vedeli využiť všetky dovtedajšie hudobné štýly.
#5 Uncut Magazine - 200 Greatest Albums Of All Time
06.04.2012 - 18:43 | oru
Keď mi niekto povie, že The Beatles na druhom disku svojho "Bieleho" albumu z roku 1970, nevymysleli väčšinu popmusic, ktorá sa deje od vtedy, až po súčasnosť, nebudem mu veriť. Minimálne lubovoľná indie gitarovka, súčasné country, experimenty s formou piesne... Revolution 9 mohli kľudne nahrať Radiohead na svoj posledný album a poslucháč by to nespoznal... Wow. Must hear! 10/10