50 %
Tři sestry - 40 let (The best of 1985
Tři sestry jsou plní protikladů. Vlastně neumějí moc extra hrát a ani při zpěvu nedbají na to, jestli vše ladí, jak má. Ale ve stylu...
80 %
První Hoře - Achtung, Sultan!
První hoře pyšní, rozhodně nepatří do mainstreamu. Přes své letité působení na tuzemské scéně, které z ní vyrobilo téměř...
70 %
Čechomor - Švarní šohajové
"Radosti života" vznikala v období pandemie, na té nové už pracovali Karel Holas s Františkem Černým poslední dva roky v daleko větším...
60 %
Coldplay - Moon Music
Co se v audiorecenzi dozvíte?
jak "Moon Music" navazuje na své předchůdce a kteří přesně to jsou
jak o albu hovoří Chris
...
80 %
Linkin Park - From Zero
Kde jste byli, když jste se dozvěděli o Chesterově smrti? Já jsem stál v publiku festivalu Colours Of Ostrava a čekal na začátek koncertu...
01.10.2020 - 12:57 | Meca76
Šesť rokov predstavuje čas, keď Ozzy Osbourne vydal svoje 8. štúdiové album Down To Earth po fenomenálnom titule Ozzmosis.
Down To Earth je efektívne album kalibrované tak, aby potešilo čo najväčší počet ľudí, ale ktorému chýba emocionálna sila predchodcov a veľké zjednocujúce hity. Na albume sa nájdu ťažké skladby, ktoré sú klasické, ale fungujú ako „Get Me Through“, „Facing Hell“ alebo „Junkie“, a podávajú ťažký zvuk, ktorý ich vylepšuje.
Na druhej strane sú tu veľmi banálne veci, ako je balada „Dreamer“ vyrobená pre rádiá, ktorá bola hitom aj napriek sirupovitému a dokonca slizkému charakteru.
Pokiaľ ide o samotný album, je do veľkej miery počuteľný, ale zostáva od ďaleko starších skvelých nahrávok Madmana.
14.02.2012 - 16:09 | Akana
Na to, jaká je už nějakou dobu naživo vyšeptalá troska, vydává Ozzy docela solidní desky. Intervaly mezi nimi jsou sice nemalé, ale myslím, že v tomhle případě je to spíš dobře. Down To Earth je slušný standard. Masivní, valivý zvuk je hodně podobný jako na Ozzmozis, přestože se vyměnila rytmika (žádná béčka: Mike Bordin z Faith No More a Robert Trujillo ze Suicidal Tendencies, dnes v Metallice). Spolehlivý Zakk Wylde ale opět kryje Mistrovi záda i když skladatelsky se tentokrát na desce prakticky nepodílel. Ve srovnání s Ozzmozis, kde trochu chyběly rychlejší songy, je repertoár pestřejší co se týče tempa, ale naopak slabší pokud jde o melodickou invenci. Až příliš často narážím na povědomé vokální linky, které hraničí se sebevykrádáním. Dreamer, to je dost laciný a nudný pokus o zopakování Mama I´m Coming Home, jiná pomalejší Running Out Of Time je ale naopak jedním z nejsvětlejších momentů desky. Spolehlivou svalovinu pak představují ty klasické šlapající kusy jako Gets Me Through, Easy Way Out nebo Junkie. Nahrávka, ze které nešílím nadšením, ale ani nezívám.