The Chemical Brothers - No Geography
Tracklist
- 01. Eve Of Destruction (4:40)
- 02. Bango (4:08)
- 03. No Geography (3:10)
- 04. Got To Keep On (5:17)
- 05. Gravity Drops (4:31)
- 06. The Universe Sent Me (6:03)
- 07. We've Got To Try (3:36)
- 08. Free Yourself (4:21)
- 09. MAH (5:36)
- 10. Catch Me I'm Falling (5:28)
Průměr hodnocení
70.00 %
Poslední hodnocení
60 %
80 %
30 %
70 %
80 %
70 %
70 %
80 %
70 %
70 %
řadové album
2019
další alba
typ alba:
všechna alba /
řadové album
/ EP a singly
/ živé album
/ kompilace
/ soundtrack
/ DVD/video
/ kolaborace
/ mixtape
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
04.07.2019 - 14:05 | Acid3P
Veteráni elektronickej hudby sa radi vracajú ku koreňom. Problém je, že to väčšinou nie sú korene vlastnej tvorby, ale korene celého žánru. Prečo inak by vzdávali The Chemical Brothers hneď v úvodnej skladbe albumu hold Kraftwerk? Kým na začiatku svojej kariéry boli The Chemical Brothers tí, ktorí tvorili históriu žánru, ku koncu kariéry už len spomínajú. Tieto spomienky sa nesú celým albumom použitými samplami a zvukmi. Na rozdiel od predchádzajúcich albumov to je po dlhej dobe nesmierne zábavná prechádzka múzeum elektroniky. Nápaditosť a energia, ktorú v sebe CHB opäť našli je milým prekvapením a blok skladieb končiaci sa The Universe Sent Me je to najlepšie, čo vydali od albumu Push The Button. Jediným šrámom je záverečná popová zbytočnosť, inak zaraďujem tento album medzi top počiny roku 2019.
15.04.2019 - 9:26 | skutrjohny
vim, ze je to asi brzy, ale dovolim si komentar. slyseno 5x a musim uznat, ze tahle deska se jim relativne podarila, myslim ze dost podarila. libi se mi uvodni mixovany blok, ktery tvori vlastni svet a jednotlive skladby by sami o sobe tolik nefungovaly. neni to tolik konvencni a je to takovy dalsi drobny navrat ke korenum. dale me potesila dvojice skladeb Gravity Drops a The Universe Sent Me. tam konecne slysim nejaky ten posun a snahu vymezit se vlastni skatulce a tak jak jsem na "Further" slysel Orbital, tady slysim Underworld, minimalne atmosferou. MAH je zase neco, co vam pripomene eru minulou. je to chytlave, klubove, spousta kdysi popularniho acidu a celkove to pusobi, ze se to naslo nekde zaprasene v supliku. i presto je to dalsi oziveni. zaverecne (uz asi navzdy) povinne vyklidneni neni tak primocare a popove, jak tomu byvalo casto driv a krasne zapada do konceptu noveho alba. zbytek desky obstaraly "radiove" skladby, ale i tu musim uznat, ze se povedly a zni sveze a napadite. shrnuto podtrzeno, nejaky progres a revoluci necekejte, tu dobu uz maji CHB za sebou. nicmene deska je to silna, pestra, hodne melodicka a tak pul na pul v souboji koncepce a vymezene podbizivosti. dle me neobsahuje slaba/hlucha mista, ktere bych mel potrebu vylozene preskakovat.