Anthrax - State of Euphoria
Tracklist
- 01. Be All, End All (6:23)
- 02. Out of Sight, Out of Mind (5:14)
- 03. Make Me Laugh (5:41)
- 04. Antisocial (Trust cover) (4:26)
- 05. Who Cares Wins (7:36)
- 06. Now It's Dark (5:36)
- 07. Schism (5:29)
- 08. Misery Loves Company (5:41)
- 09. 13 (0:52)
- 10. Finale (5:49)
Průměr hodnocení
77.14 %
Poslední hodnocení
řadové album
1988
další alba
typ alba:
všechna alba /
řadové album
/ EP a singly
/ živé album
/ kompilace
/ soundtrack
/ DVD/video
/ kolaborace
/ mixtape
76.45%
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
13.11.2020 - 0:48 | Meca76
Pokračovanie klasiky Among The Living z roku 1987 by bolo pre spoločnosť Anthrax krokom späť , ale iba spravodlivo. State Of Euphoria , ich štvrtý celovečerný film, ukázal začiatky miernej zmeny smeru kapely, ktorá by bola výraznejšia v 90. rokoch Persistence Of Time , odklonila sa od priameho Thrash of before k viac dotknutej Prog. Hudobne je kapela vo forme, najmä pokiaľ ide o bubnovanie Charlieho Benanta, ktoré je vďaka svojráznej produkcii dobre počuteľné na ostatných nástrojoch, a zatiaľ čo Scott Ian a Dan Spitz sú svojím obvyklým napätým a technickým ja, ich hra sa zdá pochovaná. pod vrstvou šmuhy, ktorá spôsobuje frustrujúce počúvanie.
Každopádne sa jedná o veľmi solídny album na úrovni a to zatratene.
25.04.2012 - 23:00 | DarthArt
Mezi začátky Anthrax a jejich období se zpěvákem Johnem Bushem se nachází zhruba pětileté období, které je mi naprosto cizí. Zjednodušeně řečeno, období slavných alb s Joeyem Belladonnou. I když je kapela všeobecně velmi uznávána a já to respektuji, z vlastního pohnutí bych je vůbec nezařazoval do tzv. velké thrashové americké čtyřky, protože produkce Anthraxu je zkrátka o třídu níž než Metalliky, Slayer a Megadeth. U alba State of Euphoria se to projevuje tím, že ač se jedná o klasickou anth.-desku, baví mě na ní jen některé pasáže, třeba cover Antisocial nebo refrény v Who Cares Wins, ale album jako celek mě nehorázně nudí a některé skladby ani nemůžu vydržet do konce (zvlášť při šesti-, sedmiminutových stopážích). Zvláštní, přitom ji tolik lidí považuje za klasiku. Mě ale po těch desíti pokusech už asi nikdy šmakovat nebude...