The Beatles - Let It Be

Let It Be je dodnes nejkontroverzněji přijímaným albem Beatles, což ale neznamená, že by nestálo ani za zlámanou penci. Ať byly odstředivé tendence mezi Johnem, Paulem, Georgem a Ringem jakkoli silné, museli by se zřejmě uchýlit k nějakému extrémnímu naschválu typu reedovské Metal Machine Music, aby svoje písničkářské talenty úspěšně skryli. Navíc nahrávání tohoto alba byl poslední pokus stmelit zase celou grupu pod jedním praporem (hlavním iniciátorem těchto snah byl Paul) a i když definitivní konec neodvrátil, na desce jako takové se to odrazilo pozitivně.

Beatles se po všem studiovém piplání předešlých alb zastesklo po syrovějším zvuku a atmosféře živých vystoupení a písně tentokrát oholili na aranžérský základ. S tím souvisí původně zamýšlený titul Get Back i nerealizovaný obal, kde muzikanti pózují na stejném místě jako u debutové desky Please Please Me. Nakonec ale výsledek nesplnil jejich očekávání a vydání alba se odkládalo tak dlouho, až byla na světě další nahrávka, s níž byla kapela spokojenější, a pod názvem Abbey Road jí do světa vypustila dřív. V ovzduší rapidně se zhoršujících osobních vztahů ztrácela postupně o osud původního projektu zájem a k definitivní podobě, teď už pod názvem Let It Be, ho dovedl obdivovaný i nenáviděný producent Phil Spector.

Jeho dodatečné aranžérské zásahy (hlavně smyčce ve skladbě Long and Winding Road) se pak staly nejčastějším terčem kritiky, mě ale kromě zmíněné McCartneyho balady nepřipadají nijak zásadní, nanejvýš snad přispěly k určité nesoudržnosti celku. Mnohem víc z alba cítím původní myšlenku návratu k přímočarosti a syrovosti. Velká část materiálu byla nahrávaná živě, buď ve studiu nebo při slavném střešním koncertě, a je to znát. Kytary, ať akustické nebo elektrické, znějí sympaticky neučesaně, neslyšíme žádné koláže, pozpátku pouštěné pásky nebo exotické nástroje. Ve skladbách Dig a Pony, One After 909, For You Blue, ale i v závěrečné Get Back se výrazně ozývají rhythm'n'bluesové kořeny, v případě One After 909 (jedné z prvních písní, které duo Lennon-McCartney složilo) dokonce Beatles připomenou začínající Rolling Stones, své někdejší největší soky. Ani melodická invence kapelu neopustila, takže i seznam notoricky známých hitů album obohatilo minimálně písněmi Across the Universe, I Me Mine, Let It Be nebo Get Back.

Album je tak trochu nechtěným dítětem, částečně popírá to, co v předchozích letech Beatles s výzkumnickou dychtivostí vynalézali, částečně odráží protichůdné tlaky v kapele (touhu Johna a George jít už si konečně za svým versus Paulovu snahu udržet posádku pohromadě). Není a ani se nemohlo stát (nejen chronologicky) triumfálním zakončením kariéry nejslavnější kapely světa. Ale i v takové podobě, v jaké nakonec vyšlo, nijak nekazí její pověst a ční vysoko nad průměr.