Po relativním úspěchu singlu Killing an Arab se The Cure zařadili mezi kritikou ostře sledované talenty britského post-punkového kvasu. Pořád jsou ale začínající partou mladých kluků, kteří o showbyznysu něvědí skoro nic a o vlastních cílech jen o málo víc. Debutové album Three Imaginary Boys jejich nezkušenost odráží. Několik skvělých písní prozrazuje klubající se originalitu, svěží, minulostí nezatížený pohled na rockový songwriting a zvukové hledačství, celkově je ale deska nevyrovnaná a nepříliš soudržná. Nad její konečnou podobou, včetně obalu, měla firma Fiction (její spoluzakladatel Chris Parry album produkoval) větší kontrolu, než samotná skupina. Z toho důvodu měl Robert Smith z výsledku smíšené pocity, ale je otázkou, zda by The Cure v této fázi obstáli bez vnějšího dohledu lépe
Ve vrcholných okamžicích už jsou jedineční. Klaustrofobní tíseň minimalistických skvostů 10:15 Saturday Night (úzkostně odtikávající kytarová linka, drásavé sólo) a Subway Song se vymyká tvorbě jejich souputníků a zřetelně hlásí: pozor, talent! Také tam, kde v loudavé podzimní melancholii nejsnáze rozpoznáváme jejich pozdější typický rukopis (Accuracy, Another Day, Three Imaginary Boys), je už kapela sebejistá ve zhmotňování své vize. Dotažené jsou i některé méně charakteristické songy jako Grinding Halt nebo Fire in Cairo.
Po albu je ale rozeseto i několik vyloženě postradatelných čísel. Object a It's Not You jsou až příliš zatížené... číst dále
Po relativním úspěchu singlu Killing an Arab se The Cure zařadili mezi kritikou ostře sledované talenty britského post-punkového kvasu. Pořád jsou ale začínající partou mladých kluků, kteří o showbyznysu něvědí skoro nic a o vlastních cílech jen o málo víc. Debutové album Three Imaginary Boys jejich nezkušenost odráží. Několik skvělých písní prozrazuje klubající se originalitu, svěží, minulostí nezatížený pohled na rockový songwriting a zvukové hledačství, celkově je ale deska nevyrovnaná a nepříliš soudržná. Nad její konečnou podobou, včetně obalu, měla firma Fiction (její spoluzakladatel Chris Parry album produkoval) větší kontrolu, než samotná skupina. Z toho důvodu měl Robert Smith z výsledku smíšené pocity, ale je otázkou, zda by The Cure v této fázi obstáli bez vnějšího dohledu lépe
Ve vrcholných okamžicích už jsou jedineční. Klaustrofobní tíseň minimalistických skvostů 10:15 Saturday Night (úzkostně odtikávající kytarová linka, drásavé sólo) a Subway Song se vymyká tvorbě jejich souputníků a zřetelně hlásí: pozor, talent! Také tam, kde v loudavé podzimní melancholii nejsnáze rozpoznáváme jejich pozdější typický rukopis (Accuracy, Another Day, Three Imaginary Boys), je už kapela sebejistá ve zhmotňování své vize. Dotažené jsou i některé méně charakteristické songy jako Grinding Halt nebo Fire in Cairo.
Po albu je ale rozeseto i několik vyloženě postradatelných čísel. Object a It's Not You jsou až příliš zatížené punkovými východisky, nebezpečně připomínají tvorbu manchesterských kolegů Buzzcocks a s výše jmenovanými progresivnějšími songy na jedné desce příliš neladí. Alespoň nepostrádají svěžest a jistý hitový potenciál, což už se nedá říct o skladbách Meathook a So What, které měly na cestě od studiových jamů setrvat déle. Taktně přejít se sluší drsně oškubanou verzi Hendrixovy Foxy Lady. Model dekonstrukce jako pocty tu nezafungoval a není to jen tím, že píseň výjimečně zpívá basák Michael Dempsey.
The Cure toho nehrají moc, v porovnání s klasickými rockovými hrdiny let minulých znějí až primitivně, ale je zřejmé, že zcela vědomě. V duchu punkové estetiky ignorují možnosti hráčské virtuozity, zásadnější je pro ně vytváření atmosféry a zvuková neobvyklost. Pochmurné, až depresivní tóny následujících desek na debutu ještě zcela nepřevládají, ale už určují směr. Přes určitou rozháranost a dílčí tápání je tak Three Imaginery Boys nepřeslechnutelným signálem zrození svrchovaně originálního tělesa. Optikou let příštích nevybroušená surovina, ale jako juvenilie odvážné, inspirativní a zábavné.
23.04.2016 - 10:39 | Yack1
Omlouvám se všem Thecureofilům za mé skandálně nízké hodnocení. A to jsem to původní ještě navýšil. To nízké hodnocení plyne z toho, že hodnotím dvoudiskovou edici, kde na druhém disku jsou rarity z let 1977-79. To má jistě pro skalní fanoušky historickou a uměleckou hodnotu, sledovat vývoj od postpunku k temnému synthrocku. Pro mne však jsou některé songy na hranici poslouchatelnosti. Já přece jen dávám přednost propracovanosti před syrovostí. Pokud si odmyslím druhý, "raritní"disk, šel bych až na 60 %.
30.11.2012 - 21:40 | OU751DER
Kompilace prvotních demáčů, úžasný obal, zásobarna přídavkových vypalovaček, prostě začátek...
nejlepší kusy: Object, Fire in Cairo, 10.15 Saturday Night.