Vypsaná fixa - Tady to někde je

Jedinou indicii, kterou fanoušci od Vypsané fiXy měli, byla zkratka V.N.H., což nebyl název nahrávky, jak se mnozí domnívali, ale upozornění, že album vyjde na Hromnice. Dojem z originálního nápadu, i když trochu jednohubkového, kazí s ním spojená, nepříliš pěkná grafika desky. Ale to by byl jen detail, pokud by hudební náplň byla uspokojivá.

Jenže i přes návrat Mejna do sestavy a využití osvědčeného Ondřeje Ježka v roli producenta není novinka zrovna přehlídkou oslnivých nápadů. Márdiho texty mají pořád ten sanpiegovský, snově poetický nádech, ale žádná z písní nenadchne. Navíc první polovina alba vyloženě nudí a překvapí nezapamatovatelnými motivy, které se z hlavy vytratí takřka ihned po poslechu.

Úvod obstarává utahaná "Klid a mír a ticho", která po druhém, třetím poslechu začne spíš obtěžovat než bavit skrytými detaily. Roztančenější "Siky Romero" zase nabízí tak typickou fiXu, až to zavání sebevykrádáním. Nezachrání to ani svižnější a punkovější "Náklaďák", jenž ukazuje hrubší tvář kapely: "Jede náklaďák, veze spoustu hlíny. Za ním jedu já, lítaj kousky špíny. Tenhle náklaďák - kdo ho asi řídí? Možná Saruman, veze temný síly." Na koncertech píseň asi fungovat bude, při samotném poslechu ale mnoho radosti neskýtá.

To druhá polovina je zajímavější a pestřejší. Především obsahuje velmi povedenou až garážovou pecku "Víři a Zívové" se skvělým saxofonem hostujícího Lea Hanuše. Je to jediná píseň novinky, která nabízí nový odstín Vypsané fiXy i originální nápad. Světlým momentem je také "Zachytávač", i když k nejlepším kusům skupiny se zřejmě nezařadí. Na to ostatně nemá parametry takřka žádná skladba desky.

Už na podzim minulého roku vyslala fiXa do éteru "Trpaslíka", který sklidil hořkou kritiku i od benevolentnějších fanoušků. Na kapelu velmi popová píseň si cestu na desku nakonec nenašla. Mohla ale napovědět, že skladatelsky to v pardubické formaci trochu hapruje. Nečekaně vydaná novinka jen potvrdila domněnky a nabídla dost možná nejslabší materiál v historii skupiny. FiXa na "Tady to někde je" sází především na jistotu, ale paradoxně jediný mírný experiment v podobě "Víři a Zívové" vyšel z celé nahrávky nejlépe. Zbytek je prostý průměr. Na přední tuzemskou klubovou partu je to tentokrát málo.