Fela Kuti - Gentleman

Vynálezce afrobeatu, nesmiřitelný společenský aktivista, okázalý buřič, noční můra diktátorů. Fela Ransome-Kuti (později Anikulapo-Kuti) je pojem ať už z pohledu vývoje africké hudby nebo jako sociálně-politický fenomén. Pod vlivem radikálních názorů Černých panterů a panafrických ideí se stal předním bojovníkem za emancipaci africké kultury, kritikem pozůstatků koloniální minulosti i chaosu zkorumpované současnosti. Mnohokrát vězněný, zastrašovaný, bitý, ale nezlomený symbol hrdosti moderních Afričanů. Pro Evropana je tohle pozadí jistě zajímavé, ale empaticky přeci jen těžko dosažitelné. Narozdíl od Kutiho hudby, která je srozumitelná v doslova globálním měřítku.

Gentleman je druhým albem vydaným nadnárodním kolosem EMI a zastihuje Kutiho s jeho ansámblem Africa 70 ve vrcholné formě. Zhruba ve stejné době, kdy Jamajčané v čele s Bobem Marleym infikují světovou pop music svým reggae, vybuchuje na nigérijských pódiích další podvratný granát - afrobeat. Stejně bojovný ve svém poselství a ještě bojovnější v hudební rovině. Třetí svět volá do útoku. Tradiční rytmické cítění kultivované ghanským stylem highlife skloubil Kuti s jazzovým sólováním a dynamickou průrazností funku a stvořil nesmírně výbušný i muzikantsky vytříbený novotvar, který se stal tím nejvhodnějším médiem pro jeho hněvivé výpady.

Neochvějným základem je nakažlivě tepající rytmika s epicentrem v novátorském bubnování Tonyho Allena, které čeří africké perkuse a zpevňuje hbitá basa. Prvotní beat pomáhají ještě více rozvibrovat odsekávané kytarové beglajty, nad nimi v příhodných chvílích cvrlikají vyhrávky elektrického piana. Vrchol pyramidy pak tvoří pronikavé dechové figury, divoká jazzová sóla a Kutiho syrový, deklamativní zpěv v několika jazycích.

Nejčastěji zní jeho rodná jorubština a lámaná angličtina. Její použití má svůj osvětový důvod (Kuti se snažil být srozumitelný v celé jazykově roztříštěné Africe), ale má i ironický podtext jako třeba když se v titulní skladbě Gentleman Kuti vysmívá Afričanům, kteří se nejen v oblékání snaží podobat svým nedávným evropským kolonizátorům. Dvojka Fefe Naa Efe se svým vysvětlením proč si africké ženy při běhu přidržují ňadra vyznívá o něco nevázaněji, ale i tady cítíme ironii. O to nesmlouvavější je závěrečná, i rytmicky nejofenzivnější skladba Igbe. Její titul značí v angličtině shit a přímočarost sdělení tomu odpovídá.

Album Gemtleman je považováno za počátek Kutiho vrcholného období. Je manifestem africké muzikálnosti, která přebíráním západních postupů neztrácí svou identitu, naopak tím vnitřně sílí. Z jazzu využívá jeho improvizační bohatství, nikoli už jeho sofistikovanost, kterou nahrazuje živelností afrického temperamentu. Díky tomu dosahuje energetický náboj této i dalších Kutiho nahrávek červených čísel.