Richard H. Kirk oprášil po patnácti letech slavné jméno své někdejší kapely a na začátku roku 2009 vydal remixové album novozélandského reggae projektu Kora.
Z původní trojice zůstal sám. Chris Watson odešel z Cabaret Voltaire už začátkem osmdesátých let, při natáčení stěžejní desky 2x45 a počal se věnovat lovu divokých zvuků. Úloha basisty a zpěváka Stephena Mallindera se ke sklonku existence souboru v letech devadesátých vytrácela a ke comebacku (pokud se vůbec skutečně jedná o návrat) přizván nebyl.
Solitér Kirk se o obnově Cabaret Voltaire již před nějakým časem zmiňoval, ale proč si kultovní hlavičku zvolil zrovna pro tento projekt moc zjevné není. Vedle svého vlastního jména je totiž aktivní pod celou řadou uměleckých pseudonymů – za všechny připomínám alespoň projekt Electronic Eye, s nímž vydal výtečný kousek Closed Circuit (1994).
Pravdou je, že Kora! Kora! Kora! zní místy hodně „cabaretovsky". Hledač Kirkova formátu jistě používá moderní vybavení, ovšem zároveň si jím nenechal pošramotit svůj osobitý zvukopis. Místy je možná až příliš strohý – v prvních dvou kusech, Skankenstein a Pop Your Bubble, si například vystačí pouze s jednotónovou basovou linkou. Rafinovaně přes sebe vrství prostý, rovný beat, který prokrví končetiny, a polámané motivy, které je zamotají. Pořádně se ale rozjede až v třetím tracku Flow, jenž je vrcholem alba. Střetávají se zde osmi bitové zvuky s téměř dub stepovou atmosférou; titul... číst dále
Richard H. Kirk oprášil po patnácti letech slavné jméno své někdejší kapely a na začátku roku 2009 vydal remixové album novozélandského reggae projektu Kora.
Z původní trojice zůstal sám. Chris Watson odešel z Cabaret Voltaire už začátkem osmdesátých let, při natáčení stěžejní desky 2x45 a počal se věnovat lovu divokých zvuků. Úloha basisty a zpěváka Stephena Mallindera se ke sklonku existence souboru v letech devadesátých vytrácela a ke comebacku (pokud se vůbec skutečně jedná o návrat) přizván nebyl.
Solitér Kirk se o obnově Cabaret Voltaire již před nějakým časem zmiňoval, ale proč si kultovní hlavičku zvolil zrovna pro tento projekt moc zjevné není. Vedle svého vlastního jména je totiž aktivní pod celou řadou uměleckých pseudonymů – za všechny připomínám alespoň projekt Electronic Eye, s nímž vydal výtečný kousek Closed Circuit (1994).
Pravdou je, že Kora! Kora! Kora! zní místy hodně „cabaretovsky". Hledač Kirkova formátu jistě používá moderní vybavení, ovšem zároveň si jím nenechal pošramotit svůj osobitý zvukopis. Místy je možná až příliš strohý – v prvních dvou kusech, Skankenstein a Pop Your Bubble, si například vystačí pouze s jednotónovou basovou linkou. Rafinovaně přes sebe vrství prostý, rovný beat, který prokrví končetiny, a polámané motivy, které je zamotají. Pořádně se ale rozjede až v třetím tracku Flow, jenž je vrcholem alba. Střetávají se zde osmi bitové zvuky s téměř dub stepovou atmosférou; titul kolekce odkazuje na slavný válečný film a v tomto tracku skutečně dochází k sonickému útoku.
Nejedná se o nějaké senilní rozpomínání na post-punkovou prehistorii, industriální starověk, či alternativně diskotékový středověk. Kirk zde vychází spíš z pozdějších kapitol Cabs – z valivého techna àla maxisingl Colours (1990) a z hypnotických monolitů rozlučkového dvojalba Conversation (1994). Ale několik trademarkových rozladěných synťáků z osmé dekády zde rovněž zaslechneme.
O rok později se Richard H. Kirk pod jménem Cabaret Voltaire pustil do dalšího podobného projektu, kdy přepracoval materiál kapely The Tivoli z rodného Sheffieldu. Deska vyšla rovněž u Shiva Records pod názvem National Service Rewind. Oba počiny fanouška potěší, ovšem nejsou nijak převratné. Vyloženě autorské album by mohlo dopadnout lépe.
65.00%
70.00%
Komentáře