Jako debutantce by Kate Bush tak experimentální a nehitová nahrávka asi neprošla. Jako už do značné míry etablovaná hudebnice s rostoucím uměleckým kreditem a několika výraznými žebříčkovými zářezy si však na čtvrtém albu nazvaném The Dreaming mohla už leccos dovolit. A dovolila si tolik, že nemalou část svého publika i odborné kritiky vyloženě zaskočila. Že hodlá kráčet o poznání náročnějšími a neobvyklejšími zvukovými cestami než většina jejích kolegů, demonstrovalo už album Never for Ever, nyní se ale zpěvaččina fantazie rozletěla do světa s takovou bujností, že to zkrátka pro leckoho bylo „umělecké“ až příliš.
Mohlo by se zdát, že experimenty se zvukem, efekty i stavbou písní album zahlcují a přetěžují. Ale jen co opadne první šok a rozmrzelost nad absencí jednoznačných hitů typu Wuthering Heights nebo Army Dreamers, vyjde najevo, že aranžmá jsou sice nezvyklá a místy až bizarní, ale ve skutečnosti docela střídmá. Kate Bush podobně jako na Never for Ever, jen v daleko větší míře, propojuje v neobvyklých kombinacích syntezátory a samply s akustickými nástroji (piano, bezpražcová baskytara, mandolína, buzuki nebo didgeridoo), jejich role má ale zcela pod kontrolou a nikdy nejde za hranice účelnosti.
Slovo role jsem nepoužil náhodou. The Dreaming totiž jako celek působí dojmem barvitého, excentrického hudebního divadla, v němž jasně vymezenou funkci plní každý nástroj, každý ruch, dynamický zvrat, každý pěvecký výrazový... číst dále
Jako debutantce by Kate Bush tak experimentální a nehitová nahrávka asi neprošla. Jako už do značné míry etablovaná hudebnice s rostoucím uměleckým kreditem a několika výraznými žebříčkovými zářezy si však na čtvrtém albu nazvaném The Dreaming mohla už leccos dovolit. A dovolila si tolik, že nemalou část svého publika i odborné kritiky vyloženě zaskočila. Že hodlá kráčet o poznání náročnějšími a neobvyklejšími zvukovými cestami než většina jejích kolegů, demonstrovalo už album Never for Ever, nyní se ale zpěvaččina fantazie rozletěla do světa s takovou bujností, že to zkrátka pro leckoho bylo „umělecké“ až příliš.
Mohlo by se zdát, že experimenty se zvukem, efekty i stavbou písní album zahlcují a přetěžují. Ale jen co opadne první šok a rozmrzelost nad absencí jednoznačných hitů typu Wuthering Heights nebo Army Dreamers, vyjde najevo, že aranžmá jsou sice nezvyklá a místy až bizarní, ale ve skutečnosti docela střídmá. Kate Bush podobně jako na Never for Ever, jen v daleko větší míře, propojuje v neobvyklých kombinacích syntezátory a samply s akustickými nástroji (piano, bezpražcová baskytara, mandolína, buzuki nebo didgeridoo), jejich role má ale zcela pod kontrolou a nikdy nejde za hranice účelnosti.
Slovo role jsem nepoužil náhodou. The Dreaming totiž jako celek působí dojmem barvitého, excentrického hudebního divadla, v němž jasně vymezenou funkci plní každý nástroj, každý ruch, dynamický zvrat, každý pěvecký výrazový rejstřík. Právě do zpěvu vkládá Kate Bush mnohem víc hereckých fazet než dřív. Neváhá ho značně zkreslovat (Leave It Open), ale i bez dodatečných efektů dosahuje neuvěřitelné šíře poloh, od procítěné křehkosti (All the Love) po strašidelné skřeky (Leave It Open, Houdini). Stejně rafinovaně si staví scénu: jednou je to rozpustilý valčík (Suspended in Gaffa), jindy s pomocí tribálních bicích a didgeridoo vybudovaná mystická tryzna za osud australských domorodců (The Dreaming), která následně přejde do irským tradičním tématem protkávané romance (Night of the Swallow) za účasti kompetentních mistrů Dónala Lunnyho na buzuki nebo Liama O'Flynna na uillean pipes (pro oba pány to není zdaleka poslední angažmá ve službách zpěvačky, ctící své irské kořeny).
Ani ta rezignace na chytlavost není absolutní. Jen je třeba intenzivnějšího poslechového kolotoče aby se vylouply ty správné momenty. Nejsnáze se v receptorech uhnízdí píseň o neopakovatelnosti silných zážitků Suspended in Gaffa, ale brzy ji následují Sat in Your Lap, Pull Out the Pin, Night of the Swallow a nakonec si důmyslně ukryté melodické vějičky můžeme vyzobat v každé z deseti skladeb. Možná že na následujícím albu Hounds of Love se Kate Bush podařilo artové a popové prvky skloubit v ještě oslnivější symbióze, ale The Dreaming rozhodně není tápavou odbočkou na cestě k vrcholu. Kromě toho, že završilo přerod z teenagerského zázraku v komplexní umělkyni inspirující další generace, je důkazem jak opojná může být bezbřehá fantazie ve spojení s racionálním dohledem. Samozřejmě, pokud je po ruce talent jako je tento.
80.00%
60.00%
67.69%
Komentáře