Hüsker Dü - New Day Rising

Vzájemnou přizpůsobivost hardcoreové zuřivosti a vyloženě zpěvných melodií prověřili Hüsker Dü už na dvojalbu Zen Arcade. A protože prověrka dopadla na jedničku s hvězdičkou, prakticky vzápětí začali pracovat na jeho pokračování. Desku New Day Rising vypustili do světa jen půl roku po zmíněné koncepční nahrávce, ale hektické tempo, v němž skupina nehodlala polevit ani v následujících měsících, nemělo na kvalitu čerstvého materiálu žádný negativní vliv. Tíhnutí k chytlavým nápěvům je ještě o něco výraznější, dá se říct, že postupy, otestované na Zen Arcade, zde Hüsker Dü předkládají v kondenzovanější a vybroušenější podobě, ačkoli produkce zůstává stejně syrová a neotesaná.

Některé skladby, jako kupříkladu The Girl Who Lives on Heaven Hill, I Apologize, Terms of Psychic Warfare nebo I Don't Know What You're Talking About bezezbytku splňují kritéria neurvalého punkového hitu, jaký spolehlivě rozpoutá bouři v moshpitu. Jindy jde ale kapela hitovým parametrům ještě víc naproti. Celebrated Summer, používající střídání ročních dob jako symbol plynoucího času, odnášejícího sebou mládežnickou bezstarostnost, oplývá bezostyšně „plážovou“ melodickou linkou, která je ovšem hluboko zanořená do drnčící Mouldovy kytary. Ještě transparentnějším hitem je pak píseň Books About UFOs se skotačivým pianem, v níž se Grant Hart vyznává z náklonnosti k jakési půvabně potrhlé vyznavačce víry v mimozemské civilizace.

Jak vidno z těchto dvou příkladů, Hüsker Dü se ani tentokrát v tématech písní neomezují předpokladem, že správná HC parta musí především agitovat a to pokud možno zleva. Bližší jsou jim problémy obecných mezilidských vztahů, v nichž nacházejí důvody k ostrým polemikám stejně snadno. O mikrofon se vcelku rovnoměrně dělí Bob Mould s Grantem Hartem, přestože Mould zůstává většinovým autorem. Ačkoliv stále více upřednostňuje melodické songy, pořád dokáže zahustit atmosféru i drásavým sonickým útokem, jak to v závěru alba předvádí ve skladbách How to Skin a Cat nebo Plans I Make.

Největší síla alba New Day Rising je právě v provázání hrubosti a špíny s písničkářstvím, které se nehodlá stydět třeba za countryové nebo jakékoliv jiné vlivy. Záměrně ledabylá a „ušmudlaná“ produkce jako by se pokoušela udržet kapelu v undergroundových mantinelech, ale v této fázi začíná být pro kapelu spíš brzdou. Hartův a především Mouldův songwriting už vyzrál do podoby, v níž je škoda schovávat ho za okázale garážovou estetiku.