Odchodem a později emigrací Oskara Petra skupina Marsyas hodně ztratila, něco však i získala. Přišla o vyzrálého interpreta a autora s jistým rukopisem a svéráznou imaginací, jehož zásluhou tvorba skupiny nebyla jen ohlasovým zrcadlením amerických vzorů, ale jejich svébytnou českou variantou. Na druhou stranu tím, jak se skladatelské břímě přesunulo téměř výhradně na bedra Zuzany Michnové, stal se rukopis Marsyas kompaktnějším a jasně nasměrovaným, což repertoár zvěčněný na druhém albu Kousek přízně zřetelně demonstruje.
Druhým velkým plus oproti prvotině je dokonalé vytěsnění všech jazzrockových reliktů při aranžování. Díky tomu zní z desky nádherně čirý, vzdušný folkrock. Zvonění a cinkání proplétajících se akustických kytar skoro fyzicky laská a hladí. Doprovod hostujících Jiřích Veselého (baskytara) a Hrubeše (bicí) je maximálně přizpůsobený svěžímu, převážně akustickému zvuku a ani v těch nejvíc „groovy“ momentech (Od pondělí) neruší. Podobně empatická a ústrojně využitá je i občasná elektrická kytara Pavla Skály. Ten se stal regulérním členem skupiny, stejně jako Jiří Vondráček, pro něhož bylo účinkování v Marsyas bezpochyby nejhodnotnějším obdobím jeho kariéry. Uplatnil se jako multiinstrumentalista (kytara, klávesy, perkuse), ale především zaplnil po Oskaru Petrovi mezeru ve vytříbených vokálních harmoniích, které díky jeho civilnějšímu projevu získaly zase trochu odlišné zabarvení. Obstojně se ujal i... číst dále
Odchodem a později emigrací Oskara Petra skupina Marsyas hodně ztratila, něco však i získala. Přišla o vyzrálého interpreta a autora s jistým rukopisem a svéráznou imaginací, jehož zásluhou tvorba skupiny nebyla jen ohlasovým zrcadlením amerických vzorů, ale jejich svébytnou českou variantou. Na druhou stranu tím, jak se skladatelské břímě přesunulo téměř výhradně na bedra Zuzany Michnové, stal se rukopis Marsyas kompaktnějším a jasně nasměrovaným, což repertoár zvěčněný na druhém albu Kousek přízně zřetelně demonstruje.
Druhým velkým plus oproti prvotině je dokonalé vytěsnění všech jazzrockových reliktů při aranžování. Díky tomu zní z desky nádherně čirý, vzdušný folkrock. Zvonění a cinkání proplétajících se akustických kytar skoro fyzicky laská a hladí. Doprovod hostujících Jiřích Veselého (baskytara) a Hrubeše (bicí) je maximálně přizpůsobený svěžímu, převážně akustickému zvuku a ani v těch nejvíc „groovy“ momentech (Od pondělí) neruší. Podobně empatická a ústrojně využitá je i občasná elektrická kytara Pavla Skály. Ten se stal regulérním členem skupiny, stejně jako Jiří Vondráček, pro něhož bylo účinkování v Marsyas bezpochyby nejhodnotnějším obdobím jeho kariéry. Uplatnil se jako multiinstrumentalista (kytara, klávesy, perkuse), ale především zaplnil po Oskaru Petrovi mezeru ve vytříbených vokálních harmoniích, které díky jeho civilnějšímu projevu získaly zase trochu odlišné zabarvení. Obstojně se ujal i sólových partů (Blues navečer, Výletní hnízdo), přestože magnetismu Petrova hlasu zdaleka nedosahuje.
Stabilní roli má ve skupině Petr Kalandra, který pěvecky vede obě převzaté písně: Studenou koupel (In the Beginning z repertoáru ELP) a Slunce a déšť (Fire and Rain od Jamese Taylora), kterou i sám otextoval. Ve své typické poloze toulajícího se pozorovatele a snílka ale září především v kouzelně zpěvné skladbě Podívám se zblízka z pera Zuzany Michnové. Právě její hlas a autorská jistota albu dominuje. V textech na Kousku přízně tak převážilo ženské vidění světa a především partnerských vztahů. O lásce jsou totiž písně Marsyas především, ale není to láska sentimentální ani nešťastná, ale spíše jaksi spiklenecká a hravá, jen s letmými závany melancholie, podobně jako hudba samotná. Pozdně letní slunce nad hlavou, jen pod bosýma nohama občas zapíchá strniště.
Marsyas s Oskarem Petrem byl jedinečný, ale ten z Kousku přízně je zase semknutější, dýchá a zvoní ve stejném rytmu. Je střízlivější, drží se více při zemi, není ale zdaleka přízemní, pouze přirozený, dospělejší. Zásadní změnu v obsazení ustála kapela bez šrámu a českému folk(rock)u věnovala další dlouhohrající milník.
Komentáře